8 C 177/2023-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalované uhradit částku 11 760 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1530,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4681,57 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 25,23 % ročně z částky 8000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, vše z titulu úvěrové smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) a žalovaným ze dne [datum] [číslo] jejíž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč a povinnost vrátit úvěr s úrokem ve výši 1600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1600Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 3200Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 240Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na 8.12.2020, kdy na tento úvěr žalovaná uhradila jen 3440Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně (společnosti [právnická osoba]), postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala předžalobní výzvou. 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení jen při jednání, kdy potvrdila vzetí půjčky, na půjčku uhradila jen to, co je uvedeno v žalobě, dlužnou částku je schopna uhradit ve splátkách, rozhodnutí ponechala na úvaze soudu.. 3. Soud věc rozhodl během prvního jednání a to v nepřítomnosti žalobkyně dle §101, odst. 3 o.s.ř., která se z jednání omluvila. 4. Soud má na základě provedených důkazů (uvedených vždy v závorce) za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) s žalovanou dne [datum] připojily svůj podpis na smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] kdy na základě podpisu této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit společně s úrokem ve výši 1600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1600Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 3440Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 240Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na 8.12.2020, vše při RPSN 206,15% (viz smlouva o úvěru dne [číslo]). Žalovaná na tento úvěr vrátila částku 3440 Kč (shodné tvrzení účastníků). V souvislosti s úvěrovou smlouvou předchůdkyně žalobkyně vedla karta zákazníka, kde jsou uvedeny majetkové poměry žalované (příjmy 13444Kč, výdaje 11500Kč) a jaké doklady měl ke svým příjmům a výdajům dokládat, v kartách není zaneseno, jak byla ověřována úvěruschopnost i z jiných zdrojů, než z údajů od žalované (viz karty zákazníka). Pohledávka za žalovanou byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky), přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). Proti žalované bylo či je vedeno celkem 11 exekucí či výkonů rozhodnutí zahájených v období od roku 2010 do 2023 (viz výpis ze systému ISAS). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění, podací lístek). 5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalované (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí (obecně uvádí, že předchůdkyně posoudila před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy), k prokázání této skutečnosti označila pouze opis informací o důchodci. Povinnost posoudit úvěruschopnost je však objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že sama nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti, krom karty dlužníka, žádné jiné důkazy. Kdyby tak učinila, nepochybně by zjistila, že povinná čelí hned několika exekucím Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výši sjednané odměny, jiném právním posouzení a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) s žalovanou dne [datum] připojily svůj podpis na smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] kdy na základě podpisu této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 8000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit společně s úrokem ve výši 1600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1600Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 3440Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 240Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na 8.12.2020, vše při RPSN 206,15%, přičemž žalovaná na tento úvěr vrátila částku 3440 Kč. V souvislosti s úvěrovou smlouvou předchůdkyně žalobkyně vedla karta zákazníka, kde jsou uvedeny majetkové poměry žalované (příjmy 13444Kč, výdaje 11500Kč) a jaké doklady měl ke svým příjmům a výdajům dokládat, v kartách není zaneseno, jak byla ověřována úvěruschopnost i z jiných zdrojů, než z údajů od žalované. Proti žalované bylo či je vedeno celkem 11 exekucí či výkonů rozhodnutí zahájených v období od roku 2010 do 2023. Pohledávka za žalovanou byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. 7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřely smlouvy o zápůjčce - spotřebitelské úvěry (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částky 8 000 Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smluv se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavřených smluv z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu půjček s dobrými mravy. 8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě právní žalobkyně sice popisuje, z jakých skutečností doložených žalovaným vycházela a jak měla úvěruschopnost dále ověřovat, avšak v tomto ohledu nedoložila žádné důkazy prokazující její tvrzení v tomto směru. Stejně tak žalobkyně nedoložila, že by sama aktivně vedle získaných informací od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele