8 C 215/2022-31 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 2000Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2000 Kč od 3.3.2015 do zaplacení z titulu postoupené pohledávky, která má původ v nevrácení úvěru dle smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 2000Kč poskytnutého žalované právním předchůdcem žalobkyně - [právnická osoba] sídlem: [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] ( (dále jen předchůdkyně žalobkyně), na který žalovaná ničeho nevrátila. 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila. 3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř. 4. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto nic netvrdí a nenabízí žádné důkazy, sama navrhuje věc posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení. 5. Soud z obsahu spisu a z provedených důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným sjednala komunikačními prostředky na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru, kdy na základě této smlouvy poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do 2.3.2015, úvěr byl úročen sjednanou úrokovou sazbou 486,67 % měsíčně, RPSN půjčky činilo dle smluvních podmínek 9809,79% %. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná na úvěr ničeho nevrátila. Pohledávka vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2017 žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 18.1.2018, současně ji žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky. 6. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku (o.z.) a zákona spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že účastníci ve smyslu ustanovení §2395 a násl. o.z. a §1 ZSÚ uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalované jako spotřebiteli dle §419 o.z. poskytnuta částka 2 000 Kč, kterou se zavázala v rámci několika dnů vrátit. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy ve soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy s ohledem na skutkové závěry a ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu §9 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru. Vedle toho je smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy pro zcela zjevně nepřiměřený smluvený úrok a RPSN. Soud pak na vrácení jistiny analogicky aplikoval novou úpravu dle ustanovení §87, odst.1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy je pak žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení. Žalované byla v rámci prvního úvěru poskytnuta na jistině částka 2000 Kč, žalovaná nic nevrátila, proto je povinna vrátit částku 2000 Kč, přičemž za dobu přiměřenou možnostem žalované vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele soud považuje rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne [číslo] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.). 7. Ve zbývajícím rozsahu (o úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2000 Kč od 3.3.2015 do zaplacení) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 297,80 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalované v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Vedle podmínky peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru (bez konkrétnějších skutkových tvrzení) podávaný opakované týmž žalobcem, z činnosti soudu je pak známo, že žalobkyní bylo podáno na desítky žalob s obdobným obsahem a v zásadě se jednotlivé žaloby liší pouze individualizačními údaji, které vyplývají z doložených listin. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat celé požadované náklady. 9. Odůvodnění rozsudku odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.