8 C 86/2023-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 5180,62 Kč, úroku z prodlení z částky 5196,11 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 158,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4505,91 Kč a částky 384,51 Kč, vše z postoupené pohledávky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které žalovaná obdržela v místě svého bydliště finanční hotovost ve výši 6000Kč, kterou se zavázala uhradit s příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání ve výši 5 144 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 796 Kč, kdy celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 11 144 Kč, přičemž žalovaná uhradila na úvěr částku ve výši 1600 Kč 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila. 3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř. 4. Soud z obsahu spisu a z provedených důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] žalované týž den byla v hotovosti poskytnuta částka 6 000 Kč, kdy převzetí stvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny úrok v celkové výši 578 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 2940Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 546 Kč, poplatek za inkaso ve výši 1080Kč, tj. celkem 11 144 Kč (s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 5144 Kč), kdy celkovou dlužnou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 796 Kč RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 272,44%, ve smluvních podmínkách je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky, se kterou je v prodlení (max. 500Kč za každou splátku v prodlení), poplatek za výzvu k zesplatnění pohledávky ve výši 1500Kč, poplatek za upomínku ve výši 750Kč. S žalovanou byla před sjednáním smlouvy vypsána informace o spotřebitelském úvěru a žádost úvěr, předchůdkyně žalobkyně si k poměrům žalované pro potřeby úvěruschopnosti zapsala a vycházela jen z těchto údajů, že žalovaná pobírá mzdu 24952 Kč, celkové měsíční výdaje činí 8852 Kč, Příjmy osoby žijící s žalovanou ve společné domácnosti mají činit 12 837Kč měsíčně. Sama předchůdkyně žalobkyně žádné prověřovací úkony a hodnocení bonity žalované nečinila. Žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu o úvěru předchůdkyni žalobkyně celkem částku 1600Kč. Pohledávky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, s účinností k témuž ke dni [datum], přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. 5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí (obecně uvádí, že předchůdkyně posoudila před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet, zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy), k prokázání této skutečnosti označila pouze žádost o úvěr a formulář pro standartní inf k úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost je však objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že sama nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti žádné jiné důkazy. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a výši sjednané odměny, jiném právním posouzení a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 6. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka 6 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy ve soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a souladu obsahu úvěru s dobrými mravy, kdy s ohledem na skutkové závěry a ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z. pro nepřiměřenou výši sjednaného úroku a RPSN (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017, sp.zn. 20 Cdo 1387/2016, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018). 7. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení. Žalované byla v rámci úvěru poskytnuta na jistině částka 6000 Kč, žalovaná uhradila 1600Kč, proto je povinna vrátit částku 4 400 Kč, přičemž za dobu přiměřenou možnostem žalované vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele soud považuje rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.). 8. Ve zbývajícím rozsahu (o úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II). 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že ž