10 C 231/2024-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že jí byla dne 27. 1. 2020 postoupena pohledávka za žalovaným původním věřitelem, se kterým žalovaný uzavřel dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 15 597,30 Kč, který měl být splacen nejpozději do 28. 12. 2023. Žalovaný nevrátil poskytnuté peněžní prostředky.2. Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením úvěru řádně posouzena, původní věřitel vycházel z příjmů a výdajů žalovaným, byl lustrován nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 15 597,30 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 29. 12. 2023.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a) o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.5. Žalobkyně k žalobě doložila – smlouvu o úvěru uzavřenou mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným uzavřenou dne , datum, , úroková sazba byla sjednána ve výši 146.949 % ročně, smlouvu o postoupení pohledávky, na základě níž byla pohledávka za žalovaným postoupena naposledy žalobkyni, přehled plateb, ze kterého bylo zjištěno, že původní věřitel poskytl žalovanému dne 28. 8. 2023 částku 4 000 Kč a dne 29. 8. 2023 částku 6 000 Kč, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2024 s výzvou k úhradě částky do 3 dnů, podací lístek o odeslání oznámení ze dne 20. 1. 2024. Z předložených listin byl zjištěn skutkový stav uvedený v žalobě.6. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je neplatná, neboť žalobkyně ani netvrdila a neprokázala, jakým způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr. Právní předchůdce žalobkyně tak nesplnil svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva je neplatná i s ohledem na sjednanou výši poplatku za poskytnutí úvěru, která dokonce převyšuje výši poskytnutého úvěru. Žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávky za žalovaným byla aktivně legitimována pro podání žaloby. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč z neplatného právního jednání, na základě nichž se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí žalovaný bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 20. 1. 2024 žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k splnění dlužné částky do 3 dnů od doručení výzvy. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 27. 1. 2024 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalovaný je proto povinen vedle jistiny zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., to vše do 3 dnů dle § 160/1 o.s.ř.10. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 10 000 Kč s příslušenstvím vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud žalobu v rozdílu mezi požadovanou a přiznanou částkou, tj. v části 5 597,30 Kč a příslušenství, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o úvěru zamítl jako neoprávněnou.11. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 300 Kč dle § 14 b) odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonala v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 300 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5a) téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 252 Kč a soudní poplatek 800 Kč. Žalobkyni by tak byly přiznány náklady řízení ve výši 2 252 Kč. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 65 %, přísluší jí náhrada nákladů řízení ve výši 630 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.