11 C 6/2024-20 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně uvedla v žalobě, že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , Kč a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy. Právní předchůdkyně posoudila schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené Smlouvy jí poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni částku ve výši 36 303 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 24 177 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 22,62 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8 286 K a za pojištění 2 340 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 851 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 12. 2021. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla uhrazena dne 23. 8. 2020. Ke dni 30. 12. 2020 provedla právní předchůdkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 28 975,65 Kč a dlužný poplatek částku 29 239,35 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 28 975,65 Kč dále úrokem ve výši 22,62 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 24. 12. 2021, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 4 200 Kč.Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci.Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o. s. ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a obě strany sporu projevily souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (§ 115a o. s. ř.). Žalobkyně do spisu založila Smlouvu o spotřebitelském úvěru, Smluvní podmínky (otištěné na zadní straně Smlouvy), Zákaznickou kartu, Přehled plateb, Smlouvu o postoupení pohledávek, Přílohu č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 56 ze Seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, tedy listiny, z nichž vychází skutkové tvrzení.Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalované poskytla zápůjčku v částce 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v 78 týdenních splátkách po 851 Kč 66 303 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy, jež svými znaky odkazuje na ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Smlouvou o zápůjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 téhož právního předpisu lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. V tomto případě soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami závazek ze smlouvy podle citovaných zákonných ustanovení nevznikl. Nedošlo mezi nimi tudíž ani k poskytnutí spotřebitelského úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. Žalovaná měla podle smlouvy za poskytnutí částky 30 000 Kč zaplatit tzv. souhrnný poplatek ve výši 36 303 Kč.Soud konstatuje, že poctivý a dobrověrný podnikatel nemohl v roce 2020 poskytnout plnění, jehož cena ho převyšuje. Ještě přísněji lze smluvní vztah zhodnotit s přihlédnutím k poměru mezi poskytovatelem a spotřebitelem. Soud souhrnný poplatek hodnotí jako úrok v přepočtu na období jednoho roku ve výši 81 %. Proto dovodil, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny, včetně pojištění, je v rozporu s dobrými mravy a je podle ustanovení § 580, odst. 1 občanského zákoníku neplatné. Ujednání o úrocích a poplatcích představuje neoddělitelnou část smlouvy o zápůjčce, když nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalované neposkytla. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila.Poskytnutí peněžních prostředků žalované je tedy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 1 o. z.: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti částku 30 000 Kč a že jí žalovaná vrátila 4 200 Kč. Na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila o částku 25 800 Kč. V této části zažalovaného nároku soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění do 10 dnů prokazatelně v rámci Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, která byla odeslána 13. 1. 2023. Od 27. 1. 2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou.Ve zbytku soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.Ve sporu byla úspěšnější žalovaná, která však žádné náklady řízení nevynaložila. Proto soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.