16 C 105/2024-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 028,41 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, a ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“).2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci:5. Na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, žalovaný se zavázal kromě jistiny 30 000 Kč zaplatit předchůdkyni žalobkyně celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 25 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaný dosud uhradil na tento dluh částku 31 000 Kč. Pohledávka za žalovaným následně byla postoupena na žalobkyni. Na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaný se zavázal kromě jistiny 15 000 Kč zaplatit předchůdkyni žalobkyně celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný dosud uhradil na tento dluh částku 16 000 Kč. Pohledávka za žalovaným následně byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby neúspěšně vyzvala žalovaného k úhradě celého zbývajícího dluhu.6. Podle § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2 991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2 991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.15. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:16. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z.17. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, a ze dne , datum, je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši a inkasního poplatku, jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 25 776 Kč v projednávané věci činí 85,92 % z poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč při splatnosti 14 měsíců, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 73,65 % z poskytnuté jistiny. Souhrnný poplatek ve výši 12 888 Kč v projednávané věci činí 85,92 % z poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč při splatnosti 14 měsíců, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 73,65 % z poskytnuté jistiny. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, , resp. , datum, , činila průměrná obvyklá úroková míra 7,53 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 73,65 % ročně přesahuje obvyklý úrok téměř desetinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru ze dne , datum, , resp. , datum, , jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 dst. 1 o.z. a § 588 o.z.18. V řízení dále bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila řádně pohledávku za žalovaným na žalobkyni a že poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 31 000 Kč, a dále že poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 16 000 Kč, tedy uhradil žalobkyni více, než mu žalobkyně poskytla. Žalobkyni proto nevzniklo ani právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2 991 odst. 2 o. z.19. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu v plném rozsahu zamítl.20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl sice v řízení plně úspěšný, nicméně mu žádné náklady řízení nevznikly.