16 C 56/2024-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 680 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, . Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, přičemž žalovaný se kromě jistiny 10 000 Kč zavázal zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 8 180 Kč v 60 týdenních splátkách po 303 Kč. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni částku 6 500 Kč.2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci:4. Žalobkyně poskytla dne , datum, žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný se kromě jistiny 10 000 Kč zavázal zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek ve výši 8 180 Kč v 60 týdenních splátkách po 303 Kč. Žalovaný dosud uhradil žalobkyni částku 6 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaný již poté žalobkyni neuhradil ničeho.5. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z.7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek představuje součet kapitalizovaného úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek, defacto však byl celý tento souhrnný poplatek příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 8 180 Kč v projednávané věci činí 81,80 % z poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 71,09 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 7,68 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 71,09 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než devítinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.8. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 6 500 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 3 500 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 8. 2. 2023 výzvu k úhradě dluhu, dne 13. 2. 2023 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 14. 2. 2023 měl žalovaný plnit a od 15. 2. 2023 je v prodlení podle § 1 958 o.z.9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.