23 C 146/2024-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 10 773 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní posouzena na základě žalovanou poskytnutých výpisů z jeho bankovního účtu či výplatních pásek a žalobkyní zjištěných údajů z dostupných relevantních databází. Žalobkyně se předmětnou smlouvou zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit, jakož i žalobkyni uhradit úrok ve výši 40 % z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků měsíčně, a to vždy do každého 10. dne v měsíci. Žalovaná se však s úhradou předmětných úroků dostala do prodlení. Žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků ke dni 14. 7. 2023 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě jistiny ve výši 7 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 800 Kč.2. Žalovaná se v předmětném řízení nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listin učinil soud následující dílčí skutkové závěry.5. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 21. 3. 2023 (dostupného na https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p_DATUM=21.3.2023&p_ses_idx=339) soud zjistil, že žalobkyně je společnost s ručením omezeným, která ke dni 21. 3. 2023 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.6. Z listiny nadepsané „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, “, z fotografií občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištěnce, jakož i z listin nadepsaných jako „Potvrzení o platbě“ a listin nadepsaných jako „Výpis z účtu“ soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaná (mimo jiné) dohodly na dočasném poskytnutí peněžních prostředků ve výši 7 000 Kč žalobkyní žalované, které měla žalovaná žalobkyni v nespecifikovanou dobu vrátit a navíc žalobkyni uhradit částku ve výši 40 % z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků měsíčně, a to vždy ke každému 10. dni v měsíci. Téhož dne žalobkyně převedla ve prospěch bankovního účtu žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč.7. Z listin nadepsaných jako „Výpis z účtu“, listiny nadepsané jako „Oznámení o změně sociální dávky státní sociální podpory“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované dočasně jí poskytnuté peněžní prostředky včetně dalších poplatků za žalobou tvrzených podmínek vrátit a uhradit vycházela z informace, že se žalovaná nacházela na rodičovské dovolené s příjmem z rodičovského příspěvku ve výši 12 000 Kč měsíčně. Žalovaná byla rovněž pravidelným příjemcem měsíčních příspěvků na celkem dvě děti ve výši průměrně nepřesahující 2 000 Kč a výživného ve výši 900 Kč měsíčně. Saldo bankovního účtu žalované bylo za období října roku 2022 až ledna roku 2023 prakticky nulové či dokonce záporné hodnoty, přičemž v lednu roku 2023 byly žalované dočasně poskytnuty peněžní prostředky od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, . Žalovaná rovněž řádně a včas neuhradila cenu elektřiny, kterou následně formou částečných plateb.8. Z listiny nadepsané „Výzva k úhradě před podáním žaloby“, listiny nadepsané „Podací lístek – DopisOnline“ a z internetové aplikace České pošty s. p. „Sledování zásilek“ soud zjistil, že žalobkyně dne 6. 12. 2023 písemně vyzvala žalovanou (mimo jiné) k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků, a to do tří dnů.9. Z ostatních listin soud neučinil žádná zjištění, která by měla vliv na projednávanou věc.10. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na dílčí skutková zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.13. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.22. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, jak je specifikováno v bodě 5. tohoto rozsudku, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.). Žalobkyni tak vznikla povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.