23 C 204/2024-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 30 360 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění tohoto svého nároku žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela žalovaná s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Úvěruschopnost žalované byla žalobkyní posouzena na základě žalovanou poskytnutých výpisů z jejího bankovního účtu či výplatních pásek a žalobkyní zjištěných údajů z dostupných relevantních databází. Žalobkyně se předmětnou smlouvou zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit, jakož i žalobkyni uhradit úrok ve výši 40 % z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků měsíčně, a to vždy do každého 23. dne v měsíci. Žalobkyně žalované dne 24. 5. 2023 poskytla peněžní prostředky. Žalovaná se však s úhradou předmětného úroku dostala do prodlení. Žalobkyně proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků ke dni 26. 10 2023 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě jistiny ve výši 20 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8 000 Kč.2. Žalovaná se v předmětném řízení nevyjádřila.3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující dílčí skutkové závěry.4. Z výpisu z obchodního rejstříku pro žalobkyni a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou ke dni 24. 5. 2023 (dostupného na https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p_DATUM=24.5.2023&p_ses_idx=339) soud zjistil, že žalobkyně je společnost s ručením omezeným, která ke dni 24. 5. 2023 disponovala oprávněním k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.5. Z elektronického dokumentu nadepsaného „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, “, z listiny obsahující výpis z účtu, z listin nadepsaných „Výpis z běžného účtu“ a z fotografií občanského průkazu, soud zjistil, že byl vypracován návrh na uzavření dohody žalobkyně a žalované (mimo jiné) o tom, že žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč, jakož i že žalovaná žalobkyni tyto peněžní prostředky vrátí a žalobkyni uhradí další peněžní prostředky tak, jak je v předmětném návrhu podrobně specifikováno. Dne 24. 5. 2023 převedla žalobkyně ve prospěch bankovního účtu žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč.6. Z listin nadepsaných „Výpis z běžného účtu“ soud zjistil, že zůstatek na bankovním účtu žalované byl za zúčtovací období měsíce února, března a dubna roku 2023 záporné hodnoty.7. Z listiny nadepsané „Výzva k úhradě před podáním žaloby“, listiny nadepsané „Podací lístek – DopisOnline“ a z internetové aplikace České pošty s. p. „Sledování zásilek“ soud zjistil, že žalobkyně dne 27. 2. 2024 písemně vyzvala žalovanou (mimo jiné) k úhradě žalobou nárokovaných peněžních prostředků, a to do tří dnů.8. Z ostatních důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by měla vliv na projednávanou věc.9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Podle § 551 o. z. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.11. Podle § 1731 o. z. platí, že z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.12. Podle § 1732 odst. 1 platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.13. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.14. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení16. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.17. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.22. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že ačkoliv byl vypracován návrh smlouvy o úvěru ve smyslu § 1731 o. z., § 1732 odst. 1 o. z. a § 2395 o. z., který byl zároveň návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení nebyla, vzdor důkazní povinnosti žalobkyně, prokázána vůle žalované uzavřít s žalobkyní jí tvrzenou smlouvu (§ 551 o. z.).23. Na vůli žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o úvěru jí tvrzeného obsahu lze podle tvrzení žalobkyně usuzovat z kopie občanského průkazu žalované, z potvrzovací platby žalované ve výši 1 Kč provedené ve prospěch bankovního účtu žalobkyně, jakož i z číselného kódu, který žalobkyně odeslala na telefonní číslo žalované, a který k elektronickému dokumentu obsahujícímu návrh předmětné smlouvy žalovaná připojila. K uvedeným tvrzením však nebyl označen ani předložen žádný jiný důkaz než již zmiňovaný elektronický dokument a fotografie občanského průkazu žalované. Soud však má za to, že na konečnost a vážnost vůle žalované k učinění právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy o úvěru o žalobkyní tvrzeném obsahu nelze usuzovat pouze z osamoceného písemného návrhu na uzavření takové smlouvy a fotografie občanského průkazu žalované.24. Soud dále připomíná, že následkem neprokázání vůle žalované uzavřít s žalobkyní úvěrovou smlouvu o jí tvrzeném obsahu (či jakoukoliv jinou smlouvu), tedy následkem nesplnění důkazní povinnosti žalobkyně v uvedeném kontextu, je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci předmětného (a pro úspěch ve věci stěžejního) skutkového tvrzení, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.25. V souladu se shora popsanými závěry soudu, se skutečností, že z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná na žalobou vznesený nárok žalobkyni cokoliv uhradila, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobkyně a žalovaná povinny si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu poskytly, vzniklo žalobkyni právo na vrácení žalobkyní žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč.26. Ve vztahu k prodlení žalované s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla žalobkyní k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 20 000 Kč vyzvána se splatností do 1. 3. 2024 (§ 1958 o. z.).27. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 1 094 Kč, ke které soud dospěl tak