33 C 10/2024-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 19 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti částku 22 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni souhrnný poplatek v částce 17 996 Kč. Celkovou částku 39 996 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 667 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 20 996 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, z jednání se neomluvil, nepožádal o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků.3. Soud provedl dokazování žalobkyní předloženými listinnými důkazy, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční kartou klienta a předžalobní výzvou.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 22 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit za poskytnutí této částky poplatek 17 996 Kč. Celkovou dlužnou částku 39 996 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 667 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil celkem částku 20 996 Kč. Součástí Smlouvy byly Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru. Uzavření Smlouvy žalobkyně dále podložila Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně přílohy obsahující vzorec pro výpočet roční procentní sazby spotřebitelského úvěru a Evidenční kartou klienta s osobními a příjmovými údaji žalovaného, i tyto listiny obsahují podpis žalovaného. Předžalobní výzva k úhradě byla žalovanému prokazatelně odeslána dne 7. 8. 2023, v rámci této výzvy byl žalovaný informován o tom, že žalobkyně může využít svého práva vymáhat svůj dluh po žalovaném prostřednictvím soudního řízení.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.10. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, na závazek uhradil celkem částku 20 996 Kč. Smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.11. Jednání žalobkyně soud považuje za neplatné, neboť se podle ust. § 580 o. z. příčí dobrým mravům. Uvedený rozpor soud v daném případě shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Z ujednání o poplatcích je zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali (kromě dalšího) souhrnný poplatek ve výši více jak 80 % jistiny dluhu, RPSN činí více jak 200 % (212,77%, tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), týdenní splácení dluhu a v rámci poplatku vysokou platbu za hotovostní inkaso přesahující 50 % z poskytnuté jistiny, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 občanského zákoníku). Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Soud dále odkazuje v daném případě na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen právní názor, že za přiměřený úrok je možné považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytnutého bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce. V daném případě má soud za to, že lze pro tyto účely použít údaj o tzv. roční procentní sazbě nákladů, která sice není shodná s výší úrokové sazby, avšak případný rozdíl by byl dán pouze časovou hodnotou peněz. V době uzavření smlouvy byla podle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB (www.cnb.cz) roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů v tomto období na úrovni 8,39, což znamená, že RPSN v dané smlouvě o zápůjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 24 x.12. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný žalobkyni na základě neplatné smlouvy uhradil celkem částku 20 996 Kč, žalobkyně má nárok pouze vrácení bezdůvodného obohacení výši 1 004 Kč (zůstatku jistiny).13. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 004 Kč od 12. 8. 2023. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení sodu aplikoval § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že prokazatelně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní upomínku ze dne 7. 8. 2023, která byla téhož dne předána k poštovní předpravě, nemohla se tedy do sféry dispozice žalovaného dostat dříve než 10. 8. 2023 (ust. § 573 o. z.), tedy od 12. 8. 2023 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z.14. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v nároku žalobkyně na zaplacení částky 17 996 Kč s příslušenstvím, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, právo na náhradu nákladů by tedy náleželo žalovanému, kterému však náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.