33 C 32/2024-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce“) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedl informace o své finanční situaci, příjmech a výdajích a doložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Žalovaný se zavázal splatit jistinu spolu s úrokem za dobu řádného trvání úvěru ve výši 5 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Dne , datum, byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení uhradil pouze částku 15 000 Kč. Poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 8. 12. 2020. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství částku 35 600 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 23 333,40 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 666,60 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 30 000 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 23 333,40 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6 666,60 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 615,46 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 355,46 Kč, úrokem ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23 333,40 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23 333,40 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, přestože byl k jednání řádně předvolán, nepožádal o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků.3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , zákaznickou kartou klienta ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 a předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:5. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 25 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal splatit celkovou částku 45 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 750 Kč, a byla sjednána úroková sazba 24,36 % ročně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, podle tvrzení žalobkyně uhradil na dluh celkem částku 15 000 Kč, k poslední dílčí úhradě došlo dne 8. 12. 2020. Na základě smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 2Š. 6. 2023. Dopisem ze dne 29. 9. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. Z karty zákazníka bylo ujištěno, jak byla právním předchůdcem žalobkyně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný uvedl nájemní bydlení spolu s manželskou, příjem z pracovního poměru v částce 27 392 Kč měsíčně a výdaje 11 250 Kč. K ověření údajů doložil výplatní pásky, pracovní smlouvu, potvrzení o příjmech a nájemní smlouvu.6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal před uzavřením smlouvy uvěruschopnost žalovaného, jak mu ukládá § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a nezjistil důvodné pohybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.8. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).9. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závětu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne 6. 8. 2020 je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Ujedná o poplatku za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek soud shledal nepřiměřeným, zakládajícím v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Veškerá plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků považuje soud za úplatu za poskytnuté peněžní plnění. Právní předchůdce žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, by zcela jistě bez takového ujednání peníze žalovanému neposkytl. Za dané situace má soud za to, že rozdělení poplatku do jednotlivých položek, zastírá skutečnou povahu poplatku, tedy že se jedná o úrok. Podle § 255 odst. 2 o. z. přitom platí, že má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Zatřeným ujednáním je tu ujednání o úroku ve smyslu § 2392 odst. 1 o. z. Úrok (souhrnný poplatek) ve výši 20 000 Kč v projednávané věci činí 80 % z poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč. Ze smlouvy bylo zjištěno, že RPSN činní 206,15 %, z databáze systému ČNB ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu se pohybovala v roce 2020 (v době uzavření smlouvy) okolo 9 % ročně. V předmětné smlouvě tedy byla sjednána téměř 23násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny představuje neoddělitelnou část smlouvy. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu, tedy bez možnosti žalovaného coby spotřebitele skutečně reálně ovlivnit jednotlivé podmínky.16. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, které odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).17. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy ve výši 25 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na