7 C 172/2024-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 8 233,92 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, a žalovaným. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud provedl důkaz Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , Smluvními podmínkami, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.09.2023, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.09.2023 a předžalobní výzvou, a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:5. Dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ji zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 575 Kč (úrok 1 218Kč, poplatek za administrativní činnost 1 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 857 Kč) ve formě 26 týdenních splátek po 3304 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, na svůj dluh neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23.09.2023 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě.8. Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.9. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěruve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 5 000Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal tuto částku včetně souhrnného poplatku splácet týdenními splátkami dle uzavřené smlouvy. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, na svůj dluh neuhradil ničeho. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byly pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupeny, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.11. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného. Žalovaný sice nevznesl námitku neplatnosti Smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. versus GK ( C 679/18), je však zřejmé, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost, čemž přisvědčuje i novela uvedeného § 87 zákona, kterou s účinností od 29.05.2022 soud k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhuPoskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 5 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti částku ve výši 5 000 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, částku 5 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl poprvé vyzván k plnění prokazatelně upomínkou, která byla žalovanému odeslána 2.04.2024, následujícího třetího pracovního dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného, od 6.04.2024 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 7.04.2024 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní,Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu žalobkyně a neúspěchu žalovaného je nepatrný.