7 C 174/2024-20 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu silniční dopravní nehody, kterou žalovaný způsobil dne 14.7.2022 tak, že řídil osobní vozidlo tov. zn. Škoda Octavia, SPZ: , SPZ, a narazil do budovy prodejny Makro, ve vlastnictví MAKRO Cash a Carry ČR s.r.o. (dále jen „poškozený“). Šetřením bylo zjištěno, že vlastníkem a provozovatelem škodícího vozidla, byl k datu nehody žalovaný. Dále bylo zjištěno, že žalovaný neměl k tomuto vozidlu ke dni dopravní nehody sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný porušil § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „Zákon“) tím, že provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle tohoto zákona a ust. § 3 odst. 2 Zákona tím, že jako vlastník tuzemského vozidla neuzavřel pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Vzhledem k tomu, že žalovaný neměl k datu nehody uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vznikla žalobci povinnost podle ust. § 24 odst. 2 písm. b) Zákona poskytnout poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobce postupoval v souladu s právními předpisy a pověřil vyřízením věci společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jako „likvidátor“). Likvidátor stanovil věcné plnění ve výši 21.631,- Kč jako náhradu za opravu poškozené skleněné výplně na budově prodejny. Žalobce následně vyplatil poškozenému na věcném plnění částku ve výši 21.631,- Kč a likvidátorovi částku ve výši 3.025,- Kč jako náhradu vynaložených nákladů při likvidaci předmětné škodní události (tzv. delegační poplatek). Vzhledem k tomu, že žalobce plnil z garančního fondu za žalovaného to, co měl plnit on, vznikl mu dle ust. § 24 odst. 9 Zákona nárok na regresní náhradu jedné třetiny, a tedy částky ve výši 8.218,66 Kč. Žalobce nejdříve vyzval žalovaného uplatněním práva na náhradu plnění podle § 24 odst. 9 Zákona k úhradě částky a poskytl žalovanému lhůtu k plnění do dne 1.12.2022. Jelikož žalovaný nehradil ničeho, proto mu byla zaslána předžalobní upomínka dne 28.04.2023.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud provedl v řízení důkazy následujícími listinami: Záznam PČR o dopravní nehodě ze dne 14.07.2022, výpis pojistných smluv, Faktura č. , číslo, ze dne 5.08.2022, likvidační zpráva, potvrzení o platbě poškozené a uplatnění nároku u žalovaného ze dne 1.11.2022.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný svou neopatrnou jízdou způsobil dopravní nehodu tím že dne 14.07.2022vozidlem zn. Škoda Octavia, SPZ: , SPZ, při couvání narazil do budovy prodejny Makro, ve vlastnictví MAKRO Cash a Carry ČR s.r.o. (dále jen „poškozený“), poškodil skleněnou výplň na budově prodejny. Vozidlo, které dopravní nehodu způsobilo, nemělo uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti. Žalobkyně vyplatila poškozenému věcnou škodu ve výši 21.631 Kč. O povinnosti nahradit žalobkyni vyplacenou částku byl žalovaný informován dopisem ze dne 1.11.2022. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva dne 28.04.2023.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Podle § 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „Zákon“) uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.Podle ustanoveni § 24 odst. 2 písm. b) Zákona, , Anonymizováno, poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.Podle ustanovení § 24 odst. 9 Zákona, výplatou plnění z garančního fondu vzniká , Anonymizováno, nárok na náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou , Anonymizováno, vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva.Podle ustanovení § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.Žalovaný, jakožto vlastník a provozovatel vozidla v rozporu se shora citovanou povinností neuzavřel pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Vozidlo při vzniku dopravní nehody řídil žalovaný, který porušil povinnosti při provozu na pozemních komunikacích. Tím je dána jeho odpovědnost za vzniklou škodu. Žalobkyně poškozenému vyplatila shora uvedenou částku. Tím jí vznikl nárok na náhradu toho, co plnila, vůči řidiči a provozovateli vozidla. Vedle nákladů vzniklé škody má žalobkyně i nárok na úhradu nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný je v prodlení od 2.12.2022, kdy mu marně uplynula lhůta poskytnutá žalobkyní k plnění, proto soud rozhodl i o jeho povinnosti k úhradě úroku z prodlení z dlužné částky v souladu s ustanovením § 1970 o.z., ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb..O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 218,66 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.