7 C 42/2024-22 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 8.04.2022. Úvěr byl poskytnut žalované převodem na bankovní účet žalované. Ve smlouvě o úvěru byl sjednán smluvní úrok 0,9% denně. Dále zde byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, kterou žalobkyně účtovala od 9.04.2022. Veškeré tyto nároky žalobkyně požaduje, a to v těchto částkách:- 8 000 Kč – dlužná jistina úvěru- 4 000 Kč – dlužná smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky- 2 160 Kč – dlužný úrok.Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru (tj. 8 000 Kč) za období od 9.04.2022 do zaplacení. Žalovaná byla upomínkou vyzvána k úhradě dluhu.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř..Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou „Smlouva o úvěru č. , hodnota, “. Za datum uzavřen í smlouvy je považován den odeslaní finančních prostředků na účet žalované, tedy den , datum, , jak vyplývá i z potvrzení o provedené bankovní transakci. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Ze smlouvy vyplývá sjednaná splatnost úvěru ve lhůtě do 30 dnů. Dále byl ujednán úrok ve výši 0,9 % denně ze zapůjčené jistiny. Předžalobní výzva ze dne 6.09.2023 byla žalované zaslána prokazatelně 7.09.2023. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh neuhradila před podáním žaloby ničeho.Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (který do právního řádu ČR zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, spotřebitelský úvěr následně poskytne, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s výše uvedenými pravidly, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v přiměřené lhůtě.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku v částce 2 160 Kč. Žalovaná před podáním žaloby neuhradila ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru, neboť Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení, týkající se skutečností spočívajících v naplnění shora citovaných ustanovení Zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně, nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť neprokázala, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalované. 6alobkyně sice předložila výplatní pásku žalované, avšak obsahově nijak neposoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Z dotazníku ohledně majetkových poměrů žalované pak vyplývá, že měla příjem 16 000 Kč měsíčně, přičemž její náklady na bydlení a stravování byly vyčísleny na celkovou částku 6 000. Toto soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti, když lze dospět k závěru, že by žalovaná měla ve lhůtě 30 dnů od obdržení úvěru uhradit částku 10 000 Kč, což bylo evidentně mimo její majetkové možnosti. Žalovaná sice nevznesla námitku neplatnosti Smlouvy dle § 87 zákona o, Anonymizováno, spotřebitelském úvěru, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. versus GK ( C 679/18), je však zřejmé, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost, čemž přisvědčuje i novela uvedeného § 87 zákona, kterou s účinností od 29.05.2022 soud k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhuPoskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 8 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla poprvé vyzvána k plnění prokazatelně upomínkou ze dne 6.09.2023, písemnost byla žalované odeslána dne 7.09.2023, přičemž za doručenou se zásilka považuje třetí pracovní den. Od 11.09.2023 tak byls žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 12.09.2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní,Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu žalobkyně a neúspěchu žalované je nepatrný.