10 C 139/2025-61 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o úvěru ze dne , datum, , jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout neúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč a závazek žalované splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky. Doba trvání Úvěru byla stanovena na 96 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 12,50 % p.a., RPSN 13,25 %, přičemž výše měsíční (anuitní) splátky byla stanovena na 1 664 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek, načež žalobkyně zaslala žalované dne 20. 11. 2024 výzvu k okamžitému splacení všech svých úvěrových pohledávek do 8. 1. 2025. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila.2. V doplnění žaloby dále žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z průměrného příjmu žalované za 7 měsíců ve výši 15 225 Kč měsíčně a výdajů žalované ve výši 23 895 Kč, které se skládají z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 1 500 Kč, výdajů na bydlení ve výši 12 873 Kč, částky životního minima ve výši 4 620 Kč a výdajů na další závazky žalované vůči žalobkyni ve výši 4 902 Kč. Dále poukázala na skutečnost, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 17 měsíčních splátek a rovněž obecně odkázala na soudní judikaturu ve věcech prověřování úvěruschopnosti.3. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, bylo prokázáno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit v 96 anuitních měsíčních splátkách ve výši 1 664 Kč, kdy úroky činily 12,5 % p. a. při RPSN 13,25 %. Pojištění schopnosti splácet bylo sjednáno ve výši 0,12 % měsíčně z poskytnutého úvěru. Sazebníkem bylo dále doloženo, že od 1. 5. 2024 došlo ke zvýšení ceny pojištění na 0,17 %. Součástí smlouvy o úvěru bylo dále ujednání o poplatku za zaslání upomínky za neprovedení splátky ve výši 500 Kč. Ohledně úvěruschopnosti žalované bylo výpisem z běžného účtu žalované prokázáno, že dosahovala průměrného čistého příjmu ve výši 15 225 Kč. Reportem z BRKI/NRKI bylo prokázáno, že žalovaná má současně podány nevyřízené žádosti o tři další úvěry, další dva úvěry jí byly odmítnuty. Z návrhu na poskytnutí úvěru a žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaná uvedla v žádosti, že je svobodná, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost, jako svůj příjem uvedla částku 14 000 Kč, příjmy rodinných příslušníků 22 000 Kč, náklady spojené s bydlením 1 500 Kč, pojištění 500 Kč, spoření 500 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč, celkem tedy výdaje domácnosti ve výši 3 500 Kč. V rámci svého posouzení pak žalobkyně spočítala měsíční výdaje domácnosti žalované ve výši 18 993 Kč. Další závazky žalované představoval předchozí úvěr u žalobkyně ve výši 200 000 Kč, na který zbývalo uhradit 163 728,99 Kč s měsíční splátkou 4 902 Kč. Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že úvěr byl čerpán dne 19. 1. 2023 v částce 100 000 Kč s tím, že žalovaná následně zaplatila celkem 17 splátek, jak rovněž vyplývá z tvrzení žalobkyně. Výzvou k úhradě ze dne 20. 11. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky 11 253,20 Kč s tím, že nedojde-li k úhradě nastane splatnost celé pohledávky dne 8. 1. 2025. Předžalobní výzvou ze dne 10. 1. 2025, vč. podacího archu z téhož dne, bylo dále prokázáno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě ve lhůtě do 17. 1. 2025.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.7. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. V tomto směru pak žalobkyně nedokázala logicky vysvětlit svá vlastní tvrzení, že žalovaná byla úvěruschopná, ačkoliv její příjmy měly činit 15 225 Kč měsíčně a výdaje 23 895 Kč. Pokud jde o skutečnosti, jež byly zjištěny v rámci provedeného dokazování, pak lze konstatovat, že žalobkyně řádně ověřila příjmy žalované, a to výpisem z jejího účtu, z něhož vyplývá výše její čisté mzdy. Žalobkyni nelze nic vytknout ani v tom, že neuvěřila žalované její tvrzenou výši výdajů (3 500 Kč) a tuto pak sama dopočetla na částku 23 895 Kč, tj. 18 993 Kč (bydlení a platby) + 4 902 Kč (stávající úvěr). V případě, že by žalobkyně vycházela i z „příjmů rodinných příslušníků“ ve výši 22 000 Kč (což explicitně netvrdila), potom tyto nebyly blíže konkretizovány ani doloženy. Soud má tedy za to, že žalobkyně neprokázala, že by se posouzením otázky úvěruschopnosti důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) zabývala. Nic přitom nebránilo žalobkyni vyžádat si od žalované vysvětlení a doložení jí deklarovaných výdajů, případně příjmů rodinných příslušníků. Rizikovost daného úvěru pak bylo možné spatřovat i v pochybné výši výdajů, jež žalovaná deklarovala v žádosti (a jíž sama žalobkyně neuvěřila), dále v dalších paralelních žádostech žalované o úvěry, odmítnutí ze strany jiných společností, jakož i v celkové výši splátek (4 902 Kč + 1 664 Kč) vůči příjmům žalované (15 225 Kč), jež byly těsně pod hranicí minimální mzdy. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v době poskytnutí úvěru existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Pokud bylo namítáno, že žalovaná úvěr dlouhou dobu splácela (17 měsíčních splátek), má soud za to, že tato skutečnost nic nevypovídá o reálné úvěruschopnosti žalované. Jednak parametry úvěru umožňovaly splácení pouze po 1 664 Kč měsíčně, oproti neúčelovému poskytnutí částky ve výši 100 000 Kč. Je tedy zřejmé, že i vyčlenění menší části úvěru na jeho splátky umožňovalo jeho splácení po relativně dlouhou dobu. A jednak je obecně (ale i z vlastní činnosti soudu) známo, že i v době předlužení jsou dlužníci schopni poměrně dlouhou dobu dluhy splácet, kdy tento stav udržují čerpáním dalších úvěrů, půjček od rodiny či známých, či odkládáním jiných povinných plateb (např. pojištění, nájemné, energie apod.). Je to přitom právě porušování povinností prověřovat úvěruschopnost dlužníků, které umožňuje udržování a prohlubování tohoto stavu, což vede ke zvyšování dluhové zátěže spotřebitelů a poškozování dalších věřitelů, a to i těch, kteří úvěr poskytli při dodržení všech zákonných podmínek. Skutečnost, že žalovaná následně nějaký čas splácela, pak především nic nemění na tom, že žalobkyně po