16 C 252/2025-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 1 520 Kč s příslušenstvím plynoucí z toho, že žalovaný dne 5. 3. 2024 nastoupil k přepravě na lince společnosti , právnická osoba, ., kdy tím došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob, přičemž žalovaný cestoval bez platného jízdního dokladu, porušil tím povinnosti cestujícího, a proto mu vznikla povinnost uhradit jízdné (20 Kč) a přirážku k jízdnému (1 500 Kč), a to v celkové výši 1 520 Kč, kdy předmětnou částku žalovaný neuhradil. Pohledávka byla právním předchůdcem žalobce (společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, ), postoupena žalobkyni. Uplatněný nárok žalobkyně prokazuje předloženými listinami.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115 a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Z podané žaloby a předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný dne , datum, nastoupil k přepravě na lince společnosti , právnická osoba, ., při prováděné kontrole oprávněnou osobou (zápis o provedené přepravní kontrole č. , číslo, ) se neprokázal platným jízdním dokladem, jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč na místě neuhradil. Pohledávka byla dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, postoupena žalobkyni. Žalovaný předmětnou částku neuhradil ani k předžalobní výzvě.5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2 550 občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Z § 18 a) odst. 2 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, z § 37 odst. 5 písm. b) a c) a § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a z § 7 odst. 5 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, tarifu a ze smluvních přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně vyplývá, že cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem o zaplacení ceny stanovené za přepravu, je povinen zaplatit jízdné 20 Kč a přirážku 1 500 Kč.6. Na základě doložených důkazů, zjištěného skutkového stavu a absenci jakéhokoliv tvrzení žalovaného dospěl soud po právní stránce k závěru, že žaloba je důvodná. Jak vyplývá ze skutkových závěrů, žalovaný v předmětný den nastoupil k přepravě dopravním prostředkem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, tedy platně uzavřel smlouvu o přepravě osob. Žalovaný se neprokázal platným jízdním dokladem, proto je v souladu se shora citovanou právní úpravou a přepravním řádem povinen uhradit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dlužnou částku ve výši celkem 1 520 Kč žalovaný ve lhůtě splatnosti neuhradil. Pohledávka za žalovaným pak byla platně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , žalobkyně tak byla aktivně legitimována k podání žaloby. Dluh nebyl uhrazen ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 3. 12. 2024. Z těchto důvodů tedy soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni předmětný dluh. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, je proto povinna zaplatit žalobkyni i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, když výše úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z tarifní hodnoty ve výši 1 520 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.8. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.9. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona o. s. ř.