23 C 312/2025-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, řádného úroku ve výši 600 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 7 200 Kč, poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatků za odeslané upomínky ve výši 1 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 020 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, prostřednictvím komunikace na dálku. Před poskytnutím úvěru původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Poskytnutím úvěru došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy. Úvěr byl poskytnut ve výši 20 000 Kč dne 22. 5. 2024. Pohledávka byla následně postoupena společnosti , právnická osoba, a následně žalobkyni.2. K výzvě soudu, aby žalobkyně prokázala, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně sdělila, že nedisponuje žádnými doklady a z tohoto důvodu vzala žalobu co do částky 19 320 Kč a úroku z prodlení zpět. V této části tak bylo řízení zastaveno usnesením soudu ze dne 23. 10. 2025 č. j. 23 C 312/2025-17.3. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.5. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč převodem na jeho účet. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli nejprve smlouvu č. , anonymizováno, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností do 22. 5. 2024, avšak žalovaný se dostal do prodlení a mezi stranami tak došlo k novaci závazku, a to na základě smlouvy č. , anonymizováno, ze dne , datum, za účelem prodloužení splatnosti původního závazku. Závazek se tak stal splatný k 21. 6. 2024. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % ročně, úroky byly stanoveny pevnou částkou 600 Kč. Poplatek za úvěr činil 7 200 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 5395,58 %. V článku VI. Smlouvy byly sjednány náklady v případě opožděných plateb jako smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení, poplatky za upomínky a poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek č. , anonymizováno, ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky ze společnosti , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, a Smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 23. 9. 2024 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne 22. 7. 2025.6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.7. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.8. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.10. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.12. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Soud s ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy při posouzení uplatněného nároku zkoumal platnost uzavření předmětné smlouvy, zejména z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu půjčky s dobrými mravy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, zdůraznil, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají pouze dlužníka (spotřebitele), ale mají dopad na společnost jako celek. Předlužení a případná insolvence dlužníka často zasahují i osoby na něm závislé, narušují rodinné a sociální vztahy. Proto je povinností věřitele (poskytovatele úvěru) před poskytnutím úvěru řádně prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr smí být poskytnut pouze tehdy, pokud věřitel odbornou péčí posoudí úvěruschopnost dlužníka a z jeho zjištění vyplývá, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li úvěr i přes negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry potvrdil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.15. V projednávané věci žalobkyně netvrdila nic rozhodného k úvěruschopnosti žalovaného a k výzvě soudu uvedla, že žádnými doklady nedisponuje. Z tohoto důvodu vzala žalobu částečně zpět. Ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (např. sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, III. ÚS 4129/18) tedy neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného podle § 3 odst. 1 písm. c) a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.16. Soud dále posoudil obsah smlouvy z hlediska § 547 občanského zákoníku a zásady dobrých mravů. I v této části dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná, protože sjednaný poplatek, fakticky představující cenu za úvěr, je zcela nepřiměřený a zastírá skutečnou výši úroku. RPSN ve výši 5 395,58 % přibližně 580x převyšuje obvyklou hodnotu (do 10 %) poskytovanou bankami, což je podle judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018) nemravné. Ujednání o poplatcích tvoří neoddělitelnou součást smlouvy a je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.17. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.). Soud proto rozhodl tak, že žalovaného zavázal k úhradě částky 20 000 Kč. Žalobkyně úrok z prodlení nežádala. Lhůta pro zaplacení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř..18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobkyně zavinila částečné zastavení řízení, přičemž rozsah zastavené části (19 320 Kč a úrok z prodlení) je téměř totožný s částkou, která byla přiznána (20 000 Kč). Poměr úspěchu obou účastníků je tak téměř shodný.