23 C 333/2025-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 2 025 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaný, který není přihlášen v evidenci poplatníků televizního poplatku, a přitom je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud , žalobkyni, po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak. Jelikož žalovaný nereagoval, zařadila jej žalobkyně v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, do evidence poplatníků s povinností platit televizní poplatek. Výše televizního poplatku dle uvedeného zákona činí 135 Kč měsíčně. Žalovaný nesplnil svou zákonem stanovenou povinnost a dluží částku 2 025 Kč a zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně kapitalizovala ke dni podání žaloby ve výši 355 Kč.2. Žalovaný na výzvu, která mu byla na adresu jeho pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a předložených důkazů.4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.5. Z předložených důkazů (sdělení , žalobkyně, k placení televizních poplatků, přehledu předpisů a plateb, přihlášení do evidence poplatníků, informace z databáze odběratelů elektrické energie a zaslaných výzev) bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 25. 10. 2022 vyzván jako odběratel elektrické energie, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy přihlásil do evidence poplatníků televizních poplatků. Zároveň byl poučen, kdo je od poplatku osvobozen a o tom, že bude zařazen do evidence, pokud ve lhůtě nebude reagovat. Výzva byla doručována na adresu trvalého pobytu. Jelikož nereagoval, byl s účinností od ledna 2023 zařazen do evidence s povinností platit televizní poplatek. Z přehledu plateb a tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný nezaplatil měsíční televizní poplatek za měsíce září 2023 až listopad 2024 každý ve výši 135 Kč měsíčně, celkem 2 025 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou ze dne 15. 11. 2024.6. Po provedeném řízení a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že bylo prokázáno, že žalovaný byl s účinností od ledna 2023 zařazen do evidence poplatníků televizního poplatku, a to v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, a je povinen platit stanovený poplatek žalobkyni (§ 6 a § 7 odst. 1, 2 uvedeného zákona, v účinném znění). Žalovaný však nezaplatil stanovený měsíční poplatek za období 15 měsíců a dluží tak žalobkyni částku 2 025 Kč. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 355 Kč (vypočteným za období od 16. 9. 2023 do dne podání žaloby). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení je dán ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.7. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí proto přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování jejího práva. Jako účelnými neshledal soud náklady vynaložené žalobkyní na právní zastoupení advokátem, a to s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013 I. ÚS 3344/12, ze dne 18. 2. 2015 II. ÚS 1333/14 a ze dne 26. 8. 2014 II. ÚS 405/14). Soud I. stupně tak nemá žádný důvod se od uvedené konstantní judikatury odchýlit. Žalobkyni přiznal náklady řízení ve výši 600 Kč, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobkyně a ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř..