33 C 207/2025-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 72 781,68 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, ) jako původní věřitel postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, . Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 72 781,68 Kč a tento úvěr měl být splacen nejpozději do 8. 1. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Úvěr byl poskytl z bankovního účtu původního věřitele na účet žalovaného č. , č. účtu, , platby úvěru byly identifikovány uvedením VS , var. symbol, . Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu, s tím, že celková výše nároku žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného činí 72 781,68 Kč, nejpozději splatných dne 8. 1. 2025. Žalobkyně dále tvrdila, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Navrhovala též, aby byl učiněn dotaz na banku žalovaného.2. Aktivní legitimace žalobkyně se odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem.3. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, právní zástupce žalobkyně se omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti, žalovaný, přestože byl k jednání řádně předvolán, se k jednání nedostavil, neomluvil se, nepožádal o odročení, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.6. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru ze dne , datum, a dalšími listinami předloženými žalobkyní. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že smlouva není podepsána ani jednou ze smluvních stran, obsahuje pouze údaje týkající se věřitele (právního předchůdce žalobkyně) a žalované, které je ve smlouvě označena jako klient, a to jménem, příjmením, bydlištěm, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailem. Smlouva obsahuje závazek původní věřitel poskytnout žalovanému částku ve výši úvěrového limitu až do výše 45 000 Kč, přičemž částka 1 čerpání úvěru představuje 45 000 Kč. Doba trvání úvěru byla stanovena na dobu neurčitou. Úvěr měl být poskytován z bankovního účtu věřitele na bankovní účet žalovaného. Úroková sazba byla stanovena ve výši 146,949 % ročně a RPSN ve výši 299,98 %. s tím, že celková částka k zaplacení činí 80 818,82 Kč a tento výpočet je založen na předpokladu poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč a roční nominální úrokové sazbě ve výši 146.949 % ve výši 35 818,82 Kč v jednom roce na základě následujících předpokladů: 1) Úvěr je poskytován na období jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání a poslední platba provedená Klientem pokryje nesplacený zůstatek jistiny a úroků a případné další poplatky, 2) Klient jistinu splácí ve stejných měsíčních platbách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání. Ze smlouvy o postoupení pohledávky s přílohami ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka přešla na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 14. 2. 2025. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 14. 2. 2025. Výzva byla předána k poštovní přepravě téhož dne. Z listin označených jako „external payout“, „Loan application info“, „Data from leader“ soud nezjistil žádné relevantní informace, když tyto listiny jsou vedeny v anglickém jazyce. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že jediným majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, je žalovaný.7. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.Podle § 2398 odst. 1 a 2 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.Podle § 2399 odst. 1 a 2 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru:Žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, a to dne , datum, . Žalovaný měl podle uvedené smlouvy načerpat prostředky v konečné výši 72 781,68 Kč. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala uzavření Smlouvy o úvěru o tvrzeném obsahu. V řízení nebylo prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, za splnění podmínek § 562 odst. 1 o. z., postupem, který žalobkyně v žalobě uvedla.9. Žalobkyně neprokázala základní předpoklad existence svého nároku uplatněného žalobou, a to existenci smluvního závazku mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným.10. Pro případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požadovala žalobkyně nárok posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Za účelem prokázání skutečnosti, že žalovaný je majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, navrhla obstarat a provést důkaz sdělením banky, které si soud vyžádal. ČSOB a.s. sdělila, že majitelem účtu je žalovaný, který také měl jako jediný k uvedenému účtu dispoziční oprávnění.11. S ohledem na případné vypořádání bezdůvodného obohacení žalobkyně tvrdila, že žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 72 781,68 Kč, žádné důkazy k prokázání tvrzení, zda a v jaké výši právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl plnění v souvislosti s tvrzenou smlouvou o úvěru ze dne , datum, neoznačila. Tento nedostatek mohl být zhojen v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo.12. Z provedených důkazů nemá soud za prokázané, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně úvěr skutečně čerpal, případně v jaké výši. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ani ohledně poskytnutí úvěru žalovanému. Nároku žalobkyně tak nebylo možno vyhovět ani z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.13. Nad rámec výše uvedeného soud uzavírá, že neposuzoval zkoumání úvěruschopnost žalovaného právním předchůdcem žalobkyně, neboť se toto jeví být v předmětném řízení nadbytečné.14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by žalovaný, která měl ve věci plný procesní úspěch, když žaloba byla zamítnuta, měl právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a ani nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.