33 C 331/2025-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 29 200 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 27. 1. 2025. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl ze svého účtu na účet , Anonymizováno, tzv. verifikační platbu. Částka 20 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na účet, ze kterého odeslal verifikační platbu. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný úvěr nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni dílčím postoupením pohledávek, ke kterému došlo na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřená na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny 20 000 Kč a nesplaceného smluvního úroku ve výši 9 200 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě zaslané výzvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, právní zástupkyně žalobkyně se omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání nedostavil, z jednání se neomluvil, nepožádal o odročení jednání, a proto byla věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud provedl dokazování smlouvou u úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , výpisem z účtu , Anonymizováno, o čerpání úvěru v celkové výši 20 000 Kč, výpisem z účtu , Anonymizováno, o převedení verifikační platby, smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, potvrzením o úplatě, oznámením o postoupení pohledávky, výzvami k úhradě dlužné částky a předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2024 předanou téhož dne k poštovní přepravě.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru číslo , číslo, , na základě které se zavázal poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku nejpozději dne 27. 1. 2025. Z potvrzení o bezhotovostní platbě bylo zjištěno, že na účet číslo účtu , č. účtu, byla dne , datum, poukázána částka 20 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný dne 7. 10. 2024 odeslal ze svého výše uvedeného účtu na účet předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu ve výši 0,01 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, tuto smlouvu předložila žalobkyně i včetně přílohy tvořící seznam postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému prokazatelně oznámeno postupitelem dopisem ze dne 19. 6. 2025. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 19. 6. 2025. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně neuhradil na svoji pohledávku ničeho.5. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.13. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Tento nedostatek mohl být zhojen postupem dle § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení podle § 118a o. s. ř. nedostalo.14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru dostál své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva je absolutně neplatná, neboť nebylo prokázáno prověření úvěruschopnosti žalovaného a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).17. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 20 000 Kč má soud za prokázané. Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky z neplatné smlouvy o úvěru ve výši 20 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci na základě neplatné smlouvy neuhradil z dlužné částky 20 000 Kč ničeho a vznikla mu tedy povinnost vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.18. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 27. 6. 2025 do zaplacení. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně doložila, že žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužn