42 C 127/2025-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 28 583 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 25.6.2024, za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal k úhradě poplatku ve výši 9 000 Kč splatného rovněž k datu 25.6.2024. K uzavření smlouvy o zápůjčce došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku, před tím žalobkyně posoudila s kladným výsledkem úvěruschopnost žalovaného. Zápůjčka byla převedena z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen ani z části. Do podání žaloby nebylo na jistinu zápůjčky ani na poplatky spojené s poskytnutím zápůjčky uhrazeno ze strany žalovaného ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném 15 000 Kč na jistině, 9 000 Kč coby dlužný poplatek za poskytnutí zápůjčky a částku 2 000 Kč coby náklady spojené s uplatněním pohledávky za 4 odeslané upomínky dlužného plnění ze dne 22.5.2024, 2.6.2024, 21.6.2024 a 30.6.2024, tedy 500 Kč za každou upomínku. Dále žalobkyně uplatnila smluvní pokutu v částce 4 583 Kč, řádně sjednanou v čl. 2.3. smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10% denně z dlužné částky.Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému.2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila Smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, , která byla uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla, adresy, telefonní číslo a emailovou adresu. Ve Smlouvě bylo sjednáno poskytnutí zápůjčky 15 000 Kč, jistina spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 9 000 Kč měla být splacena nejpozději do 25.6.2024, výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 1689 %. Ke Smlouvě doložila žalobkyně rovněž Všeobecné obchodní podmínky coby nedílnou součást Smlouvy. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne 18.4.2024 a potvrzení o vlastníkovi účtu ze dne 22.3.2024 soud dovodil, že částka 15 000 Kč byla toho dne poukázána na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně dále předložila upomínky dlužného plnění ze dne 22.5.2024, 2.6.2024 a 30.6.2024, dále oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 21.6.2024, ovšem bez dokladu o odeslání žalovanému. Předžalobní výzva ze dne 6.2.20254 byla žalovanému zaslána prokazatelně téhož dne. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na jistinu zápůjčky neuhradil před podáním žaloby ničeho.K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru nedoložila žalobkyně žádné důkazy, nebylo tedy možné přistoupit z úřední povinnost k posouzení, zda-li žalovaný byl úvěruschopný či nikoliv.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“)je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o zápůjčce, tj. § 2390 a násl. o.z, jedná se o spotřebitelský úvěr podle zákona o spotřebitelském úvěru výše citovaném. Smlouva je však neplatná, neboť se zjevně příčí s dobrým mravům dle § 580 o.z., k čemuž je soud dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud zejména v ujednání o smluvním poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru, které tvoří cenu za poskytnutou jistinu zápůjčky a je vyjádřeno ve shora uvedené RPSN. Smluvní poplatek za poskytnutí zápůjčky, který je zjevně nepřiměřený, lze v projednávaném případě považovat za alternativu smluvního úroku, na který dopadají závěry níže uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 ze dne 28.5.2021:- nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,- v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti,- v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,- není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,- při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,- jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v dubnu roku 2024 ( s lhůtou splácení úvěru do jednoho roku) byla 7,15 % ročně (viz www.cnb.cz). Žalobkyně navíc účtuje též další smluvní poplatky, a to za odeslání 4 upomínek dlužného plnění, byť nedoložila, že k jejich odeslání žalovanému skutečně došlo a dále též smluvní pokutu ve výši 0,10% denně z dlužného plnění. Soud dopěl k závěru, že požadovaný smluvní poplatek za poskytnutí úvěru nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní ujednání, a to včetně sjednaných poplatků a smluvní pokuty. Bez nepřiměřeně vysokého poplatku za poskytnutí zápůjčky by k poskytnutí jistiny zápůjčky zcela jistě nedošlo.6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, žalovaný před podáním dle tvrzení žalobkyně neuhradil na svůj dluh ničeho, dosud neuhrazenou jistinu zápůjčky v částce 15 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavře