42 C 74/2025-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 12 018,07 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“), v rámci které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného a postupného čerpání až do výše 80 000 Kč, a to na účet určený žalovaným. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky a s úrokem 1,066 % denně s tím, že tzv. RPSN činila 2078,2 % při čerpání celé úvěrové částky. Ve smlouvě dále účastníci sjednali služby nazvané „Klidné spaní“ v sazbě 3,66 Kč denně, služba „Presto“ za 165 Kč a Informační SMS servis za 0,96 Kč denně. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl vyplacen žalovanému bezhotovostním převodem v částce 5 500 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, . K identifikaci žalovaného a jeho účtu došlo prostřednictvím služby Kontomatik, která umožňuje automatické stažení informací z bankovního účtu klienta, a to se souhlasem klienta a jeho banky. Žalovaný využil službu „Informační SMS servis“, za tuto služby byl povinen hradit sjednaný poplatek. Úvěr měl být spolu se sjednanými poplatky postupně splácen, první splátka měla být splatná k datu 26.10.2024, konec kreditového rámce měl nastat dne 20.6.2026. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, k dnešnímu dni dluží žalobkyni:5 497,58 Kč – jistina107,25 Kč – poplatek za poskytnutí úvěru58 Kč – poplatek za službu „Informační SMS servis“6 341,59 Kč – kapitalizovaný smluvní úrokŽalobkyně dále požaduje úrok z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského z částky 11 952,18 Kč od 28.1.2025 do zaplacení.Žalovaný byl před podáním žaloby obeslán předžalobní upomínkou.2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“.3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci.Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným prostředky komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 80 000 Kč, a to na účet určený žalovaným. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % čerpané částky a s úrokem 1,066 % denně s tím, že tzv. RPSN činila 2078,2 % při čerpání celé úvěrové částky. Ve smlouvě dále účastníci sjednali služby nazvané „Klidné spaní“ v sazbě 3,66 Kč denně, služba „Presto“ za 165 Kč a Informační SMS servis za 0,96 Kč denně. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, k tomu si zjistila pravidelné měsíční příjmy žalovaného. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku, před tím byl žalovaný seznámen s podmínkami poskytnutí úvěru prostřednictvím Předsmluvních informací, součástí Smlouvy jsou smluvní podmínky a všeobecné obchodní podmínky. Úvěr byl vyplacen žalovanému bezhotovostním převodem v částce 5 500 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, dne , datum, . K identifikaci žalovaného a jeho účtu došlo prostřednictvím služby Kontomatik, která umožňuje automatické stažení informací z bankovního účtu klienta, a to se souhlasem klienta a jeho banky a dále prostřednictvím Bank ID. Žalovaný využil službu „Informační SMS servis“, za tuto služby byl povinen hradit sjednaný poplatek. Úvěr měl být spolu se sjednanými poplatky postupně splácen, první splátka měla být splatná k datu 26.10.2024, konec kreditového rámce měl nastat dne 20.6.2026. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21.5.2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 a o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.5. Žalobkyně prokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření Smlouvy, která směřovala ke vzniku závazkově právního vztahu dle ustanovení smlouvy o úvěru, tj. § 2395 a násl. o.z. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to v rámci internetových stránek žalobkyně. Smlouva je však neplatná, neboť se zjevně příčí s dobrým mravům dle § 580, k čemuž je soud dle § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozpor s dobrými mravy shledává soud v ujednání o úroku a poplatcích za poskytnutý úvěr, přičemž celkem tyto úroky a poplatky tvoří cenu za poskytnutou úvěrovou jistinu a jsou vyjádřeny ve shora uvedené RPSN. Cena za poskytnutou úvěrovou jistinu je však zjevně nepřiměřená. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 89/2020 lze judikatorní závěry týkající se nepřiměřenosti úrokových sazeb shrnout takto:- nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček,- v situaci, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti,- v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů,- není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem,- při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné,- jen konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem.Promítnuto do nyní souzené věci soud uzavírá, že v daném případě byla tato hranice překročena, jelikož průměrná sazba u spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami v září roku 2024 byla 8,92% ročně (viz www.cnb.cz). Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších