45 C 21/2025-73 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u , právnická osoba, , adresa, a Krajského úřadu , Anonymizováno, kraje pod sp. zn. , číslo, . Žalobce ve své zdůraznil, že správní porušovaly lhůty dané správním řádem pro provedení procesních úkonů, a že celková délka řízení je nepřiměřená, když řízení trvalo 3 roky. Žalobce dále uvedl, že proti němu bylo vedeno opakovaně před Městským úřadem v , Anonymizováno, několik řízení, kdy nebylo v těchto řízeních vydáno rozhodnutí o vině žalobce. Dále uvedl, že tato skutečnost újmu žalobce prohlubuje, a že žalobce zastupoval v minulosti několik osob v přestupkových řízeních, které byly zpravidla nedůvodně z přestupku obviněny. Žalobce má postup Městského úřadu v , Anonymizováno, v přestupových řízeních zahajovaných proti žalobci za šikanózní a žalobce je těmito řízením neadekvátně zatěžován. Dále uvedl, že svůj nárok u žalované uplatnil před podáním žaloby. Žalovaná na uplatněný nárok žalobce reagovala ve svém stanovisku ze dne 7.1.2025, když konstatovala, že v předmětném řízení bylo porušeno právo žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a žalobci se omluvila. Žalobce však toto zadostiučinění považuje za nedostačující, když má za to, že v řízení nenastala žádná z mimořádných okolností, pro kterou by mu nemělo být poskytnuto zadostiučinění v penězích. Žalobce uvedl, že vznik morální újmy se v případě nepřiměřené délky řízení presumuje, a domáhá se tak peněžní satisfakce ve výši 20 000 Kč.2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uznala existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Dále rekapitulovala celý průběh posuzovaného řízení. K postupu správního orgánu žalovaná uvedla, že připouštěla průtahy přičitatelné orgánům veřejné moci, když uvedla, že nebyla dodržena lhůta stanovená ust. § 71 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, (dále jen „správní řád“), řízení však bylo zahájeno zcela důvodně na základě došlého oznámení. Délku řízení od 8.6.2022 (od okamžiku doručení oznámení o zahájení řízení o přestupku žalovanému) do 19.10.2024 (do právní moci usnesení o zastavení řízení), tedy v trvání 2 roků 4 měsíců a 11 dnů, označila jako nepřiměřenou. Význam řízení pak hodnotila jako nepatrný, když předmětem posuzovaného řízení byl přestupek, za nějž žalobci hrozila pouze pokuta, a to maximálně ve výši 5 000 Kč, a po vydání prvostupňového rozhodnutí ze dne 24.5.2023 (s ohledem na zákaz reformationis in peius), již jen ve výši 2 500 Kč. Žalovaná uvedla, že od Městského úřadu v , Anonymizováno, zjistila, že žalobce v desítkách případů vystupoval jako zmocněnec jiných účastníků přestupkových řízení případně jako obviněný, z čehož vyplývá jednak jeho znalost procesních postupů ve správních řízeních a dále určitá míra vnímání psychické zátěže spojená s průběhem správního řízení. Současně poukázala na skutečnost, že odpovědnost žalobce za přestupek zanikla již dne 26. 5. 2024, což mu muselo být zcela jistě známo, vzhledem k jeho bohatým zkušenostem s vedením přestupkových řízení. Žalovaná poukázala na to, že od okamžiku zániku odpovědnosti nemohl žalobce pociťovat jakoukoli nejistotu stran výsledku daného řízení, neboť mu muselo být zřejmé, že řízení bude nutné pouze toliko formálně zastavit. Dále žalovaná poukázala nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1391/15, ze dne 19. 1. 2016 z nějž vyplývá, že závěr, zda se pachatel dopustil činu, pro který byl stíhán, je významnou skutečností a může být legitimním důvodem pro nepřiznání požadované náhrady škody či újmy. V daném případě má žalovaná za to, že z důkazů založených ve správním spisu vyplývá, že žalobce se přestupku dopustil, a byl tak v nejistotě pouze ohledně toho, zda bude v posuzovaném řízení o jeho vině za spáchání přestupku pravomocně rozhodnuto. K procesní aktivitě žalobce žalovaná uvedla, že žalobce dále v posuzovaném řízení nečinil žádnou procesní obranu ve věci, kromě podání odvolání proti rozhodnutí ze dne 24. 5. 2023, kterým byl uznán vinným. Žalovaná ve výše uvedeném stanovisku konstatovala porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a žalobci se omluvila. Tuto formu satisfakce považovala žalovaná za dostatečnou. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení.3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.4. Z nesporných tvrzení účastníků a vyrozumění o přijetí žádosti ze dne 15.11.2024 soud zjistil, že k uplatnění nároku náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení došlo u žalované dne 14.11.2024.5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (u žalované).6. Z vyjádření žalované k žádosti žalobce ze dne 7.1.2025 soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces, za což se žalobci omluvila.7. Ze spisu Městského úřadu , adresa, sp. zn. , číslo, soud zjistil následující skutečnosti.8. Z videozáznamu ze dne , datum, a úředního záznamu o vytěžení videozáznamu ze dne 26.10.2021 založeném ve spisu , číslo, soud zjistil, že v čase záznamu 1 hodina 20 minut 24 vteřin je vidět, jak shora přijíždí nákladní automobil MAN L 2000 RZ , SPZ, , v čase 1 hodina 20 minut 26 vteřin je vidět, jak tento nákladní automobil zatáčí na točně místní komunikace a přitom svou zadní částí naráží do zde zaparkovaného osobního automobilu Opel Corsa RZ , SPZ, . V čase záznamu 1 hodina 20 minut a 39 vteřin je vidět, jak tento nákladní automobil poté zastavuje po provedení otáčecího manévru, řidič z kabiny vozu nevystupuje a k nákladnímu automobilu přistupují , jméno FO, a , jméno FO, .9. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 4.11.2021, a protokolu o výslechu ze dne 17.10.2022, svědka , jméno FO, , a svědkyně , jméno FO, , ze dne 17.10.2022 mimo jiné vyplývá, že dne , datum, odváželo výše uvedené nákladní vozidlo dvě vozidla, která se , jméno FO, rozhodl ekologicky zlikvidovat, řidič odtahového vozidla, který byl ve vozidle sám a představil se jako majitel odtahové služby, se otáčel v místě parkoviště u domu , právnická osoba, v obci , adresa, , přičemž , jméno FO, na fotografii poznal žalobce. Z výslechu svědka prap. , jméno FO, mimo jiné vyplývá, že , jméno FO, byla předložena fotografie žalobce z registru obyvatel, přičemž , jméno FO, jednoznačně a bez zaváhání označil žalobce za řidiče odtahového vozidla.10. Z protokolu o výslechu svědka prap. , jméno FO, ze dne 5.1.2023 soud zjistil, že předložil fotografii žalobce svědku , jméno FO, poté co tento nejprve popsal řidiče předmětného nákladního vozidla. Tuto fotografii předložil svědkovi proto, že žalobce byl dle evidence majitelem předmětné odtahové služby. Svědek , jméno FO, označil osobu žalobce po předložení jeho fotografie, jako řidiče předmětného nákladního vozidla bez zaváhání.11. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.4.1999, sp. zn. 21 Cdo 2368/98 se podává, že soud není v občanském soudním řízení vázán zprošťujícím rozsudkem vydaným v trestním řízení; na základě hodnocení důkazů odpovídajícího ustanovení § 132 o.s.ř. proto může dospět k závěru, že skutek, pro nějž byl účastník občanského soudního řízení trestně stíhán a v němž je zároveň spatřováno jeho protiprávní jednání, se stal, přestože soud v trestním řízení učinil závěr, že tento skutek nebyl prokázán. Z výše uvedeného vyplývá, že tím méně je soud vázán v dané věci usnesením Městského úřadu , Anonymizováno, o zastavení přestupkového řízení v posuzovaném řízení z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek (argumentum a maiori ad minus). Shodné závěry pak vyplývají z nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. III. ÚS 1391/15, z něhož se podává, že soudy jsou vázány rozhodnutím příslušného orgánu o spáchání trestného činu, přestupku nebo jiného správního deliktu a tím, kdo jej spáchal, při neexistenci takového meritorního rozhodnutí (když soud není vázán výrokem rozhodnutí takového orgánu), je na soudu, aby tuto otázku posoudil.12. Z výše uvedených skutkových zjištění soud učinil v souladu se shora citovanou judikaturou dílčí skutkový závěr o předběžné otázce, že žalobce se dopustil skutku, který mu byl v posuzovaném řízení kladen za vinu, když soudem v tomto řízení provedené důkazy ze správního spisu soud vyhodnotil podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a dospěl k závěru, že tyto důkazy prokazují, že žalobce byl v rozhodné době řidičem předmětného nákladního automobilu, kterým způsobil poškození vozid