45 C 228/2025-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.2. Předmětem řízení je zaplacení částky 1 052 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 752 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení z titulu nezaplaceného příspěvku placeného vlastníkem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo, jehož provozovatelem byl žalovaný, tovární značky PEUGEOT, typ 206, osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1350 cm3 do 1850 cm3, registrační značka , SPZ, , VIN: , VIN kód, , nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v období od 10.6.2024 do 25.6.2025, tj. 16 dní, přičemž denní sazba v daném případě činí 47 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 300 Kč představující poplatek spojený s uplatněním pohledávky. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, ani poté však na svůj dluh ničeho neuhradil.3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil, a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Česku, ale žalovaný je státním příslušníkem Slovenska, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), ve znění pozdějších předpisů, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Závazkový poměr mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jako následek porušení povinnosti žalovaného provozovat motorové vozidlo registrované na území Česka s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána podle článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má na území Česka své bydliště. Jelikož žalovaný provozoval motorové vozidlo registrované v Česku v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., řídí se poměry účastníků v této věci podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) českým právním řádem, jelikož rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové poměry, které vznikají z civilních deliktů, je právo země, kde škoda vznikla.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.6. Žalovaný jako fyzická osoba byl vlastníkem vozidla tovární značky PEUGEOT, typ 206, osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1350 cm3 do 1850 cm3, registrační značka , SPZ, , VIN: , VIN kód, , které bylo evidováno v centrálním registru vozidel jako provozované, a ke kterému neměl v období od 10.06.2024 do 25.06.2024 sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo výzvou ze dne 30.08.2024. Splatnost příspěvku nastala dne 13.11.2024. Následně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 6.3.2025.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla účinného od 1.4.2025 (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“), provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po a) dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel (dále jen "registrované vozidlo"), nebo b) dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo.9. Podle § 45 odst. 2 zák. č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 3 citovaného ustanovení výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva.10. Soud dospěl k závěru, že žalovaný nesplnil svoji povinnost mít sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona v období od 10.6.2024 do 25.6.2025, tj. 16 dní, když tímto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek do jejího garančního fondu podle § 45 odst. 2 zák. č. 30/2024 Sb., který činí 47 Kč denně podle § 5 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 69/2024 Sb., a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva podle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve výši 300 Kč. Žaloba tak byla podána důvodně. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a žalobě vyhověl.11. O úrocích z prodlení rozhodl soud v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně žádala úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti dlužného pojistného.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 852 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení - odměna advokátky podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě před podáním žaloby a návrhu ve věci samé. Dále je k odměně advokátky připočítaná 3x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč k uvedeným úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada za 21 % DPH z přiznané odměny advokátky a z náhrad jejích hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně doložila, že její zástupkyně je plátcem této daně.13. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.