45 C 254/2025-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se v předmětném řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 13 467,99 Kč s příslušenstvím a tím, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o úvěru č. , číslo, (dále také jen „Smlouva “). Pohledávky za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byly ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupeny žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 25.3.2025. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno.2. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, , výše uvedenou Smlouvu, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit původní věřitelce úrok ve výši 406 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 3 920 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěru ve výši 1 102 Kč, a úhradu za inkaso splátek v hotovosti ve výši 1 440 Kč. Celkovou částku 14 868 Kč odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 03.05.2024. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 20.07.2023 ve výši 1 000 Kč. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila částku 5 400 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: neuhrazené jistiny 5.227,89 Kč; úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 175,81 Kč; úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 2.430,00 Kč; úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 708,58 Kč; úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 925,71 Kč. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne 17.07.2025. Ani poté však na svůj dluh ničeho neuhradila.3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl k němu řádně a včas předvolán. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.5. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , číslo, soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se původní věřitel zavázal vyplatit žalované částku ve výši 7 000 Kč, a žalovaná se zavázala zaplatit původní věřitelce úrok ve výši 406 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 3 920 Kč, úhradu za vyhodnocení úvěru ve výši 1 102 Kč, a úhradu za inkaso splátek v hotovosti ve výši 1 440 Kč. Celkovou částku 14 868 Kč odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 03.05.2024. Z této smlouvy soud též zjistil, že výše sjednaného úroku měla činit 8 % ročně. A dále, že RPSN spotřebitelského úvěru činila 272,44 %.6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.03.2025, dokladu úplatě a přílohy č. 1 soud zjistil, že pohledávka ze Smlouvy za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni.7. Z předžalobní upomínky ze dne 17.7.2025, včetně podacího lístku z téhož dne, soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě pohledávky.8. Z transakční historie k úvěru soud zjistil, že žalovaná uhradila na pohledávku ze Smlouvy 1 částku celkem 5 400 Kč.9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2.4.2025 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky ze Smlouvy z původního věřitele na žalobkyni.10. Ze žádosti o úvěr ze dne 3.3.2023 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je od 01.07.2021 na dobu neurčitou zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , že výše jejích měsíční příjmů činí celkem 19 003 Kč, že výše jejích měsíčních výdajů činí 11 102 Kč. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám.11. Z výpisu z databáze ARAD ČNB soud zjistil, že obvyklá výše ročního úroku ze spotřebitelského úvěru poskytovaného domácnostem v březnu 2023 činila 9,45 %.12. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.18. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.22. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.23. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.24. Žalobkyně v projednávané věci neprokázala, že by úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní posouzena, n