45 C 325/2025-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.2. Předmětem řízení je zaplacení částky 2 445 Kč se zákonným úrokem z částky 2 145 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení z titulu nezaplaceného příspěvku placeného vlastníkem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo, které je ve vlastnictví žalovaného, tovární značky KIA, typ SPORTAGE, osobní automobil nad 1850 cm3 do 2500 cm3, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , nemělo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v období od 09.08.2024 do 10.09.2024, tj. 33 dní, přičemž denní sazba v daném případě činí 65 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 300 Kč představující poplatek spojený s uplatněním pohledávky. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, ani poté však na svůj dluh ničeho neuhradil.3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil, a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Česku, ale žalovaný je státním příslušníkem Slovenska, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), ve znění pozdějších předpisů, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Závazkový poměr mezi účastníky, který je důvodem vzniku žalované pohledávky, vznikl ze zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jako následek porušení povinnosti žalovaného provozovat motorové vozidlo registrované na území Česka s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z provozu tohoto vozidla. Jde tedy o závazek obdobný institutu odpovědnosti za škodu. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána podle článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má na území Česka své bydliště. Jelikož žalovaný provozoval motorové vozidlo registrované v Česku v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., řídí se poměry účastníků v této věci podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) českým právním řádem, jelikož rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové poměry, které vznikají z civilních deliktů, je právo země, kde škoda vznikla.5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.6. Žalovaný jako fyzická osoba byl vlastníkem a provozovatelem vozidla tovární značky KIA, typ SPORTAGE, osobní automobil nad 1850 cm3 do 2500 cm3, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , které bylo evidováno v centrálním registru vozidel jako provozované, a ke kterému neměl v období od 09.08.2024 do 10.09.2024 sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná byla ze strany žalobkyně vyzvána k zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo výzvou ze dne 30.01.2025. Splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení této výzvy. Žalobce odeslal žalované výzvu dne 15.04.2025. Splatnost příspěvku tak nastala dne 15.04.2025. Následně byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 31.7.2025.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla účinného od 1.4.2025 (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“), provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po a) dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel (dále jen "registrované vozidlo"), nebo b) dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu, nejde-li o registrované vozidlo.9. Podle § 45 odst. 2 zák. č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 3 citovaného ustanovení výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku podle odstavce 3 a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 2 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou s přihlédnutím k nejvyšším tržním sazbám pojistného podle jednotlivých druhů vozidel a k nákladům mimosoudního uplatnění práva.10. Soud dospěl k závěru, že žalovaná nesplnila svoji povinnost mít sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla podle zákona v období od 09.08.2024 do 10.09.2024, tj. 33 dní, když tímto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek do jejího garančního fondu podle § 45 odst. 2 zák. č. 30/2024 Sb., který činí 65 Kč denně podle § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 69/2024 Sb, a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva podle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., ve výši 300 Kč. Žaloba tak byla podána důvodně. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a žalobě vyhověl.11. O úrocích z prodlení rozhodl soud v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně žádala úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti dlužného pojistného.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 852 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení - odměna advokátky podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě před podáním žaloby a návrhu ve věci samé. Dále je k odměně advokátky připočítaná 3x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč k uvedeným úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada za 21 % DPH z přiznané odměny advokátky a z náhrad jejích hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně doložila, že její zástupkyně je plátcem této daně.13. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.