45 C 73/2024-132 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal náhrady majetkové újmy a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce vedeným u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 49/2021. Usnesením , právnická osoba, , Krajské ředitelství policie , Anonymizováno, kraje, Územní odbor , adresa, , 2. oddělení obecné kriminality ze dne 20.9.2020, č.j. , spisová značka, , bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen tr. zákoníku), přečin nebezpečné pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. a), b), c) d) tr. zákoníku, zvlášť závažný zločin loupeže dle ust. § 173 odst. 1 tr. zákoníku, zvlášť závažný zločin loupeže dle ust. § 173 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 tr. zákoníku a přečin omezování osobní svobody dle § 171 odst. 1 tr. zákoníku. Žalobce byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 22. 9. 2020, č.j. , spisová značka, z důvodu § 67 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řádu (dále jen „tr. řád“), vazba počínala dnem 19. 9. 2020 v 18.55 hodin. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství (dále jen „OSZ“) , jméno FO, ze dne 22. 2. 2021 byl žalobce převeden z vazby do výkonu trestu v jiné věci. Následně bylo částečně trestní stíhání pro nesouhlas poškozené usnesením státního zástupce OSZ v , jméno FO, ze dne 22. 4. 2021, , spisová značka, zastaveno, i nadále však bylo vedeno pro dvojnásobný zvlášť závažný zločin loupeže (§ 173 odst. 1 tr. zákoníku) a přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Následně bylo rozhodováno v hlavním líčení, kde bylo rozhodováno tak, že pro dvojnásobný zvlášť závažný zločin loupeže bylo trestní stíhání zastaveno, když bylo konstatováno, že žalobce se tohoto zvlášť závažného zločinu nedopustil, rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 15. června 2021, č. j. 19 T 49/2021 byl žalobce nepravomocně odsouzen k 6 měsícům nepodmíněného trestu odnětí svobody pro přečin dle ust. § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Následně k opravným prostředkům byla napadená usnesení zrušena Krajským soudem v Plzni a Okresním státním zástupcem v , adresa, byla obžaloba vzata zpět. Následně byla věc vrácena do přípravného řízení, když na žalobce byla opětovně dne 30. 3. 2022 podána obžaloba pro trojnásobný zvlášť závažný zločin loupeže (§ 173 odst. 1 tr. zákoníku), přečin poškození cizí věci (§ 228 odst. 1 tr. zákoníku) a přečin porušování domovní svobody dle ust. § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Po opětovně provedeném hlavním líčení bylo z větší části usnesením, Anonymizováno, trestní stíhání zastaveno, a to pro nesprávnou právní kvalifikaci, stíhané podezření z přečinu dle ust. § 228 tr. zákoníku byla usnesením ze dne 22. 12. 2022, č. j. 19 T 49/2021–951 věc postoupena k projednání podezření z přestupku. Okresní soud v Sokolově dále rozhodoval rozsudkem ze dne 22. 12. 2022, č. j. 19 T 49/2021–944, kterým zprostil žalobce obžaloby pro skutek dle ust. § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku oproti tomu jej uznal vinným pro dvojnásobný přečin dle ust. § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a dále usnesením ze dne 22. 12. 2022, č. j. 19 T 49/2021–954 zastavil trestní stíhání pro pokračující zvlášť závažný zločin dle ust. 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečin dle ust. 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Na základě podaných odvolání státního zástupce a žalobce o věci rozhodoval Krajský soud v Plzni, který usnesením ze dne 28. 2. 2023, č. j. 7 To 30/2023–981 postoupil věc původně kvalifikovanou jako přečin dle ust. § 228 odst. 1 tr. zákoníku k projednání přestupku, usnesením ze dne 28. 3. 2023, č. j. 7 To 31/2023–1007 zamítl stížnost státního zástupce proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 12. 2022, č. j. 9 T 49/2021–954 a rozsudkem ze dne 28. 3. 2023, č. j. 7 To 29/2023 – 1018 změnil napadený rozsudek tak, že zprostil žalobce obžaloby pro přečiny dle ust. § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Rozhodnutí nabyla právní moci dne 28. 3. 2023. Žalobce žádá tímto náhradu nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným rozhodnutím – usnesením o zahájení trestního stíhání ve věci , spisová značka, ze dne 20. 9. 2020, ve spojení s usnesením, jímž OSZ , adresa, stížnost proti tomuto usnesení zamítlo a ve trestním stíhání žalobce bylo tak pokračováno a dále i nezákonným rozhodnutím OSZ , adresa, ze dne 22. 4. 2021, č. j. , spisová značka, které zrušilo Nejvyšší státní zastupitelství v Brně, když v důsledku nezákonného postupu OSZ v , adresa, bylo tímto postupem trestní řízení dále prodlouženo, žalobce musel postupovat další a opakované úkony trestního řízení. Žalobce svou žalobou požaduje náhradu nemajetkové újmy z titulu nemajetkové újmy, způsobené nezákonným rozhodnutím, když lze konstatovat, že každé trestní řízení představuje významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. V dané věci lze konstatovat, že bylo od počátku nedůvodně vedeno trestní stíhání proti žalobci pro pokračující zločin loupeže § 173 odst. 1 tr. zákoníku, když od počátku byla policejním orgánem a státním zastupitelstvím věc těchto skutků nesprávně právně kvalifikována, když žalobce odkazuje na opakovaná rozhodnutí zejména Krajského soudu v Plzni stran právní kvalifikace jednání žalobce. Stran skutků, nesprávně kvalifikovaných jako loupež nemuselo být trestní stíhání vůbec několik let proti žalobci vedeno, když skutky měly být jinak právně kvalifikovány a pro nesouhlas poškozené mělo být již v přípravném řízení, tedy v roce 2020 trestní stíhání zastaveno. Trestní řízení trvalo celkem od 19. 9. 2020 do 28. 3. 2023, tedy celkem 30 měsíců žalobce byl policejním orgánem zadržen dne 19. 9. 2020, dne 22. 9. 2020 byl vzat do vazby a dne 22. 2. 2021 byl z vazby propuštěn. Žalobce byl v důsledku nezákonného trestního stíhání a zejména pak nedůvodného pokračování trestního stíhání omezen na osobní svobodě celkem 155 dní. Žalobci se těsně před omezením osobní svobody narodila ze společného soužití dcera, když žalobce byl ochuzen o kontakt se svými dětmi, a i nejmladší dcerou a současnou družkou žalobce. Žalobce mimo jiné přišel o zaměstnání řidiče a jeho rodina přišla o živitele rodiny. Žalobce byl citelně omezen nedůvodně na osobní svobodě na základě nezákonného trestního stíhání, nesprávné (mnohem přísnější) právní kvalifikace, jež zapříčinila mimo jiné i to, že žalobce byl vzat do vazby. Žalobce požaduje za každý den omezení osobní svobody částku 1 500 Kč, celkem tedy požaduje nemajetkovou újmu ve výši 232 500 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou omezením osobní svobody v důsledku nezákonného rozhodnutí v délce 155 dní a dále žádá o náhradu nemajetkové újmy způsobených mu nezákonným trestním stíháním za celou dobu trestního stíhání, když toto jej zasáhlo v osobní a pracovní sféře ve výši 200 000 Kč, když tuto považuje za odpovídající a přiměřenou. Žalobce navrhl ke srovnání rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 314/2013, sp. zn. 39 Co 215/2015, sp. zn. 29 Co 225/2015, sp. zn. 70 Co 120/2016. Žalobce uplatnil předběžně svůj nárok u žalované, a to podáním ze dne 7. 8. 2023, když žalovaná zaslala žalobci stanovisko ze dne 5. 2. 2024, kde žalovaná konstatovala, že bylo vydáno nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie , Anonymizováno, kraje, Územní odbor , adresa, , 2. oddělení obecné kriminality ze dne 20. 9. 2020, č. j. , spisová značka, a došlo k porušení práva žalobce , Jméno žalobce, nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobce namítá, že při nezákonném rozhodnutí (trestním stíhání) je pouhé konstatování porušení práva naprostou výjimkou. O takový případ však zde podle názoru žalobce nejde a žalobci mělo být přiznáno odpovídající zadostiučinění v penězích. V kontextu jím citované judikatury (nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3193/10, ze dne 14. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 4293/18, ze dne 27. 9. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3183/15) pak žalobce považuje pouhé konstatování porušení práva za naprosto nepřiléhavé této konkrétní věci, dále uvádí, že zde absentuje srozumitelná komparace obdobných případů. V daném případě u žalobce nejde nepatrnou nemajetkovou újmu, byla zasažena jeho rodina, to, že žalobce mohl při průběhu trestního řízení běžně fungovat nelze bagatelizovat. Byl podroben psychickému tlaku při opakovaném podrobování se úkonům trestním řízení. Namítá, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání zcela nesprávně pro zločin loupeže dle ust. § 173 tr. zákoníku, když z rozhodnutí soudů je zřejmé, že policejním orgánem byly skut