10 C 14/2026-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku s příslušenstvím, uvedenou ve výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že zjistila, že osobní automobil nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , anonymizováno, , je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaná, coby provozovatelka, neměla ode dne 6. 11. 2024 do dne 2. 4. 2025 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně proto požaduje dlužnou částku skládající se ze základu příspěvku a dále z paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila.2. Podáním ze dne 10. 3. 2026 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně nazpět, a to co do rozsahu jistiny žalované částky ve výši 9 920 Kč. Důvodem zpětvzetí byla skutečnost, že žalovaná uvedenou částku žalobkyni uhradila platbou ze dne 25. 2. 2026. Z uvedeného důvodu tedy soud ve výroku I. řízení částečně zastavil.3. Žalovaná se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila.4. Za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.5. Z předložených listin soud zjistil, že osobní automobil nad 1 850 cm³ do 2 500 cm³, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, , číslo technického průkazu vozidla , anonymizováno, , byl v rozhodném období evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaná, coby provozovatel, neměla ode dne 6. 11. 2024 do dne 2. 4. 2025 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost stanovena v § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tak bylo nepojištěno 148 dní a žalovaná tímto jednáním porušila zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Dlužná částka se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno, tj. 65 Kč × 148 dní, celkem ve výši 9 620 Kč, a dále z paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně odeslala žalované výzvu dne 25. 4. 2025 a splatnost příspěvku nastala dne 9. 7. 2025. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě jejího závazku předžalobní upomínkou dle § 142a o. s. ř. Žalovaná ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by pojistné za vymezené období bylo uhrazeno, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok. K úhradě dlužné částky následně došlo dne 25. 2. 2026.6. Žalovaná, coby provozovatel motorového vozidla, má podle § 6 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „POPV“), povinnost zajistit, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti. Žalovaná ve výše uvedeném období tuto povinnost nesplnila, žalobkyně proto dle § 46 POPV zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku do tzv. „garančního fondu“. Žalobkyni tak vzniklo podle § 45 POPV vůči žalované právo na úhradu uvedeného příspěvku, přičemž výše denní sazby byla stanovena v souladu s § 5 odst. 1 vyhlášky č. 69/2024 Sb. Žalobkyně má vedle příspěvku právo na úhradu poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, a to podle § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb.7. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalobkyni řádně a včas, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované úroky z prodlení, a to dle ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni úroky z prodlení za období od 10. 7. 2025 do 25. 2. 2026, které odpovídají částce 700,15 Kč8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 920 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.