10 C 25/2026-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15 680 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu pojistné smlouvy č. , anonymizováno, s počátkem pojištění ke dni 31. 7. 2024 uzavřené za účelem sjednání pojistného produktu Investiční životní pojištění s možností změn a mimořádných vkladů, výběrů, ZO, ÚP, ZDR, AS. Předmětem pojištění bylo životní pojištění, které bylo ujednáváno tak, že zahrnuje jednak pojistné za pojištěná rizika a dále náklady pojišťovny, které jsou rozpočítávány na celou dobu trvání pojištění. Pro pojistné období bylo stanoveno pojistné na částku 37 164 Kč s měsíční splatností. Žalovaná však neuhradila pojistné splatné dne 31. 7. 2024. Z důvodu neplacení pojistného tedy žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky a upozornila ji na možnost zániku pojistné smlouvy v důsledku neplacení. Předmětná pojistná smlouva byla následně ukončena ke dni 30. 12. 2024. Za období od 31. 7. 2024 do 30. 12. 2024 včetně, kdy byla smlouva ukončena, činí dlužné pojistné částku ve výši 15 480 Kč. Žalovaná dlužné pojistné neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku právního zástupce. Žalobkyně tedy požaduje uhradit celkovou částku ve výši 15 680 Kč, když tato se skládá z dlužného pojistného ve výši 15 480 Kč a v souladu se smluvními ujednáními rovněž z poplatku za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit zákonný úrok z prodlení z částky 15 480 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Předloženou Pojistnou smlouvou č. , anonymizováno, bylo sjednáno Investiční životní pojištění , anonymizováno, , kdy pojistníkem i pojištěným byla žalovaná a dále byly pojištěnými , Jméno žalované, , , jméno FO, a , jméno FO, . Výše pojistného byla sjednána na částku 43 956 Kč ročně, pro první rok činilo měsíční pojistné 3 663 Kč. Dodatkem ze dne 29. 7. 2024 byly změněny parametry pojištění, kdy celkové měsíční pojistné činilo 3 097 Kč. Dopisem ze dne 13. 11. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou dlužného pojistného ve výši 12 388 Kč, a to do 30. 12. 2024 s upozorněním na možnost zániku pojištění. Uvedenou částku však žalovaná neuhradila, proto jí žalobkyně doloženým dopisem ze dne 24. 1. 2025 oznámila zánik pojištění a současně ji vyzvala k úhradě částky 15 480 Kč. Následně žalobkyně žalovanou znovu upomenula předloženým dopisem ze dne 27. 3. 2025 a vyzvala ji k úhradě částky 15 680 Kč, tj. částky navýšené o náklady na upomínání 200 Kč. Dále zaslala žalované předžalobní výzvu rovněž právní zástupkyně žalobkyně. Z negativního tvrzení žalobkyně pak vzal soud za prokázané, že žalovaná uvedenou částku žalobkyni neuhradila.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely pojistnou smlouvu podle §§ 2758 a 2833 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Žalované tak vznikla povinnost hradit pojistné pojistného za období, po které pojistná smlouva trvala, a to včetně úroků z prodlení, které jsou žádány za období, kdy již žalovaná byla v prodlení s placením, a ve výši, která nepřevyšuje výši dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 680 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.