10 C 423/2025-36 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu úvěrové smlouvu ze dne , datum, znějící na částku 673 000 Kč, kterou žalovaný dne 27. 7. 2023 zcela vyčerpal, a zavázal se ji splácet měsíčními splátkami 10 306 Kč až do 16. 8. 2031. Úvěr byl žalobkyní poskytnut po řádném posouzení úvěruschopnosti, včetně ověření příjmů, výdajů a údajů z bankovních registrů. Jelikož žalovaný přestal splácet, prohlásila žalobkyně úvěr podle smlouvy za okamžitě splatný ke dni 16. 3. 2025. Ke dni podání žaloby (24. 10. 2025) činila pohledávka žalobkyně 678 376,97 Kč, sestávající z jistiny po splatnosti, poplatků, řádných úroků a úroků z prodlení. Žalobkyně dále uplatňuje poplatky za dvě upomínky (600 Kč) a dlužné pojistné (1 362 Kč) dle smlouvy. Žalovaný byl k úhradě vyzván kvalifikovanou předžalobní výzvou dne 3. 9. 2025, avšak na výzvu nereagoval. Žalobkyně proto požaduje zaplacení částky 597 651,69 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Úvěr byl schválen ve standardním procesu, platební kapacita žalovaného byla shledána dostatečnou a všechna riziková kritéria byla žalobkyní vyhodnocena jako splněná.2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo prokázáno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 673 000 Kč, kdy část byla určena na úhradu závazků žalovaného a část byla poskytnuta neúčelově, a žalovaný se zavázal jej splatit v 96 anuitních měsíčních splátkách ve výši 10 306 Kč (poslední splátka činila 10 163,22 Kč), kdy úroky činily 10,26 % p. a. při RPSN 10,75 %. Součásti smlouvy bylo pojištění schopnosti splácet, kdy toto bylo splatné spolu se splátkou úvěru. Výše splátky tak činila 10 987 Kč (poslední splátka 10 844,22 Kč). Přímo ve smlouvě byly dále sjednány poplatky za upomínku ve výši 300 Kč a za výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 500 Kč. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného bylo výpisem z příjmové části běžného účtu žalovaného prokázáno, že na tento byla připisována mzda z výkonu závislé činnosti v hlavním pracovním poměru ve výši 28 820,75 Kč (7/2023) od společnosti , právnická osoba, . Jednalo se přitom o pravidelný příjem, jak vyplynulo z přehledu příjmů v historii účtu. Reportem z Credit Bureau bylo prokázáno, že žalovaný měl jeden existující úvěr se splátkou 9 153 Kč. Žalobkyně dále dle své dokumentace zjistila, že žalovaný je svobodný, bydlí ve vlastní nemovitosti, má základní vzdělání, nemá vyživovací povinnost, jeho příjem činí 26 694 Kč měsíčně ze závislé činnosti u spol. , právnická osoba, ., jeho náklady (bez splátek) činí 12 000 Kč. Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že úvěr byl čerpán dne 27. 7. 2023 v částce 574 976,81 Kč a v částce 98 023,19 Kč, celkem tedy ve výši 673 000 Kč. Výzvami k úhradě do 19. 10. 2024, do 10. 12. 2024, do 30. 1. 2025, jakož i upozorněním na nedostatek prostředků na účtu, bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne 18. 3. 2025 pak žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru ve zbývající části úvěru ke dni 16. 3. 2025. Ke dni 17. 3. 2025 tak činila dlužná částka celkem 619 585,73 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2025, vč. podacího archu z téhož dne, bylo dále prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy.4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.6. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru účinného ke dni uzavření smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, podle které došlo k čerpání úvěru žalovaným. V dané věci se soud rovněž zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom prokázala, že v rámci svého hodnocení se nespoléhala pouze na údaje uváděné žalovaným, ale tyto dále ověřila výpisem z běžného účtu žalovaného, z něhož zjistila jeho příjmy, jakož i ověřením jeho dalších závazků. Z uvedených údajů a podkladů přitom nebyl zjištěn žádný důvod, proč by žalovaný nemohl sjednaný úvěr splatit. S ohledem na skutečnost, že žalovaný úvěr nesplácel, vznikl žalobkyni nárok na vrácení nesplacené části jistiny (595 689,69 Kč), pojištění (1 362 Kč) poplatků za upomínky (2x 300 Kč) dále sjednaných úroků (částečně v kapitalizované výši) a rovněž úroků z prodlení dle výše uvedených zákonných ustanovení (také v částečně kapitalizované výši). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 64 381,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 23 907 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 597 651,69 Kč sestávající z částky 10 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 450 Kč ve výši 7 024,50 Kč.