16 C 30/2026-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 950 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 16.7.2024 do 24.11.2025 částkou 193 Kč představující nezaplacené televizní poplatky za období 7/2024 – 8/2025 (135 Kč měsíčně do dubna 2025, 150 Kč měsíčně od května 2025) a náklady na vymáhání, když žalovaná se stala držitelem televizního přijímače na adrese jejího bydliště (, adresa, ), čímž ji ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž tuto svou povinnost žalovaná nesplnila a byla tak žalobkyní ze zákona zařazena do evidence poplatníků televizního poplatku s povinností hradit televizní poplatek.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.4. Žalobkyně k žalobě doložila výzvu k placení poplatků, přípis - přihlášení do evidence poplatníků televizního poplatku z evidence poplatníka televizních poplatků, přehled předpisů a plateb, výpočet úroku z prodlení a předžalobní upomínku ze dne 3.9.2025 včetně dokladu o jejím odeslání. Obsah těchto listin koresponduje se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými se shora citované žalobě.5. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav odpovídající tvrzením v žalobě. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače na adrese jejího bydliště (, adresa, ), čímž ji ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž tuto svou povinnost žalovaná ani v návaznosti na výzvy ze strany žalobkyně nesplnila a byla tak žalobkyní ze zákona zařazena do evidence poplatníků televizního poplatku s povinností hradit televizní poplatek. Za období 7/2024 – 8/2025 vzniklou povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši (135 Kč, resp. 150 Kč od května 2025 měsíčně splatný vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, kdy první platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem) neplnila, vznikl jí proto dluh celkem ve výši 1 950 Kč, kdy dluh neuhradila ani k výzvě k úhradě, kterou žalobkyně zaslala žalované dne 3.9.2025.6. Podle § 3 zákona č. 348/2005 Sb., zákon o rozhlasových a televizních poplatcích, se poplatníkem televizního poplatku rozumí fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč a měsíční výše televizního poplatku 135 Kč (od května 2025 150 Kč). Podle § 7 odst. 1, 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.7. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle ustanovení § 3 odst. 2 a § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Na základě doložených důkazů, a vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky, má soud za prokázané, že žalovaná ke dni podání žaloby dlužila žalobkyni částku 1 950 Kč odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za předmětné období, neboť v uvedeném období byla v evidenci poplatků a byla proto ve smyslu § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích povinna za uvedené období poplatky uhradit. Vzhledem k neuhrazení poplatků ani po provedené výzvě je pak uplatněný nárok dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. důvodný. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž kapitalizovaná výše za období od 16.7.2024 do 24.11.2025 byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud však žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se soud plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24.7.2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, dovodil, že pokud Česká televize sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby, a to za výzvu k plnění a návrh ve věci samé podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 100 Kč, neboť žalobkyně podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně i v jiných skutkově a právně obdobných sporech, přičemž ve věci jde o peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.9. Lhůta pro zaplacení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., žalovaná je povinna uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.10. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona o.s.ř.