22 C 231/2025-24 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 469,61 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 258,53 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že dne 15. 6. 2024 uzavřela se žalovaným distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na základě níž žalovanému poskytla úvěr až do výše 58 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 15. 7. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 7. 12. 2025. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně prošetřena v souladu s požadavky dle zákona č. 257/2016 Sb. Žalovanému byl úvěr poskytnut prostřednictvím bankovního převodu z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, , a to dne 15. 6. 2024 v částce 5 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, přičemž na vyčerpaný úvěr zaplatil toliko 63,32 Kč a to v podobě splátky ze dne 25. 7. 2024 ve výši 8,54 Kč, ve dne 11. 10. 2024 ve výši 16,01 Kč a ve dne 12. 11. 2024 ve výši 38,77 Kč. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 11 469,61 Kč představující jistinu ve výši 4 936,67 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 72,50 Kč, smluvní úrok ve výši 6 211,08 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 102,48 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 120 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 26,88 Kč.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Žalobkyně předložila listinné důkazy – smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne , datum, , Všeobecné obchodní podmínky, informace pro spotřebitele, předpis denních splátek, ze kterých bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 58 300 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99% z čerpané částky a denním úrokem 1,066 %. Splatnost první splátky byla 15. 7. 2024, poslední splátka (konec trvání smlouvy) byla splatná dne 7. 12. 2025. Z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že částka 5 000 Kč byla převedena z bankovního účtu žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, dne 15. 6. 2024, skutečnost, že je žalovaný majitelem tohoto účtu, a že na tento účet byla připsána dne 15. 6. 2024 částka 5 000 Kč od žalobkyně, soud ověřil dotazem u , právnická osoba, . Z formuláře o informacích o spotřebitelském úvěru a dokumentů: Identifikované příjmy, BankID výpis, autorizace ověření totožnosti, principy posuzování úvěruschopnosti, výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, , a souhlas se zpracováním osobních údajů bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prošetřena. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě poskytnuté částky včetně příslušenství, a to dopisem odeslaným žalovanému doporučeně dne 21. 7. 2025. Obsah listin je v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženým v žalobě.Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Z těchto ustanovení vyplývá, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho vyžádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Projednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu.Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy a dospěl k závěru, že je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného úroku, který v projednávané věci činí 1,066 % denně, úroková roční míra poskytnutého úvěru tak činí 389,09 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB – ukazatel Statistika úrokových sazeb – nové obchody – úvěry, dle které v době uzavření Smlouvy činil obvyklý úrok 8,90 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková míra přesahuje obvyklý úrok více než čtyřicetinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého úroku by právní žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platných smluv je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o. z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem 63,32 Kč. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 21. 7. 2025 výzvu k úhradě dluhu ve lhůtě 3 dnů, dne 24. 7. 2025 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o. z., do 28. 7. 2025 měl žalovaný plnit a od 29. 7. 2025 je v prodlení podle § 1 958 o. z.Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl, když přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky odpovídající dosud nevrácenému bezdůvodnému obohacení žalovaného ve výši 4 936,68 Kč, tedy částku, kterou žalobkyně označila jako dlužnou jistinu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve lhůtě do 28. 7. 2025 prokazatelně v rámci předžalobní výzvy, ode dne následujícího, tj. od 29. 7. 2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.).Zbývající nároky uplatněné žalobkyní soud zamítl, neboť vyplývají z neplatné smlouvy (výrok II.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok III.).