Žalobkyně žalobou ze dne 22. 4. 2026 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 7 627 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v dohodnutých měsíčních splátkách. Pro případ prodlení byla ve smlouvě sjednána mimo jiné smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně a včas neplnil, v důsledku čehož žalobkyně po předchozích upomínkách úvěr ke dni 25. 5. 2025 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila pohledávka žalobkyně, rozhodná pro výpočet smluvní pokuty, částku 32 047 Kč, sestávající z jistiny ve výši 30 000 Kč a splatných smluvních úroků ve výši 2 047 Kč. O nárocích žalobkyně ze smlouvy o úvěru bylo jíž rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu v Sokolově ze dne 16. 10. 2025, č. j. EPR 207597/2025-8, který nabyl právní moci dne 15. 11. 2025. Tímto elektronickým platebním rozkazem byla žalobkyni mimo jiné přiznána jistina 30 000 Kč, částka 2 047 Kč představující dlužné smluvní úroky a rovněž částka 1 634 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 32 047 Kč za období od 26. 5. 2025 do 15. 7. 2025. V tomto řízení žalobkyně uplatnila smluvní pokutu podle téhož smluvního ujednání za bezprostředně navazující období od 16. 7. 2025 do 10. 3. 2026, když žalovaný pohledávku ve výši 32 047 Kč uhradil dne 10. 3. 2026.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, přestože byla k jednání řádně předvolán, nepožádal o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků.3. Z provedených důkazů bylo zjištěno:Z listiny nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným ujednala, že mu poskytne částku 30 000 Kč, kterou žalovaný splatí ve 25měsíčních splátkách po 1 600 Kč spolu s úrokem ve výši 28,17 % ročně. Dále byl sjednán poplatek ve výši 2 500 Kč za zprostředkování úvěru. Pro případ prodlení s úhradou sjednané splátky po dobu 3 měsíce nebo prodlení s úhradou dvou či více splátek bylo v článku čl. IV. bod 1. písm. d) sjednáno nastoupení tzv. zesplatnění celého dluhu žalovaného, tj. ztráta možnosti uhradit jej ve splátkách. Ve smlouvě byla v bodu 2 písm. a) a písm. b) sjednána smluvní pokuta za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení smluvní pokuta pro případ, kdy s úvěr stane v důsledku prodlení Zákazníka splatným dle čl. IV. bod 1. Smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení.Z listiny označené jako „bonita smlouvy“ soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 32 047 Kč dne 10. 3. 2026.Z elektronického platebního rozkazu č.j. EPR 207597/2025-8 ze dne 16. 10. 2025 bylo zjištěno, že soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 5. 2025 do 24. 8. 2025, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 8. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 5. 2025 do zaplacení, částku 2 047 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč a částku 1 634 Kč. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu bylo zjištěno, že částka 30 000 Kč představuje dlužnou jistinu, částka 2 047 Kč dlužné úroky a částka 1 634 Kč smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 32 047 Kč od 26. 5. 2025 do 15. 7. 2025.Z ostatních provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci, neboť tyto důkazy buď potvrzovaly již zjištěné skutečnosti, nebo se týkaly okolností, které nebyly pro posouzení uplatněného nároku rozhodné.4. Pravomocný elektronický platební rozkaz má účinky pravomocného rozsudku. Předmětem nynějšího řízení je nárok žalobkyně na smluvní pokutu vzniklou za další časové období, a to od 16. 7. 2025 do 10. 3. 2026. Soud proto nyní uplatněný nárok samostatně posoudil.5. Po právní stránce soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle § 122 odst. 1-3 zákon o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.6. V projednávané věci byla smluvní pokuta sjednána právě ve výši 0,1 % denně, tedy ve výši odpovídající maximální denní sazbě výslovně připuštěné zákonem o spotřebitelském úvěru. Ani celková výše smluvních pokut uplatněných žalobkyní zákonný limit nepřekračuje. Soud proto neshledal ujednání o smluvní pokutě v rozporu s ustanovením § 122 zákona o spotřebitelském úvěru.7. Žalovaný byl s úhradou částky 32 047 Kč v prodlení i v období od 16. 7. 2025 do 10. 3. 2026, kdy uvedenou pohledávku jednorázově uhradil. Žalobkyni proto za toto období vzniklo právo na smluvní pokutu ve sjednané výši 0,1 % denně. Výše smluvní pokuty za uvedené období činí podle žalobkyní předloženého výpočtu 7 627 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, žalobkyně má podle § 2048 odst. 1 o. z. práva na zaplacení smluvní pokuty, a proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 627 Kč.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 171 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 627 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 100 Kč ve výši 1 071 Kč.