33 C 39/2026-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 20 364 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 6. 2025. K uzavření úvěrové smlouvy došlo elektronicky. Částka 14 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na účet č. , č. účtu, . Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný úvěr nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni dílčím postoupením pohledávek, ke kterému došlo na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřená na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny 14 000 Kč a nesplaceného smluvního úroku ve výši 6 364 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě zaslané výzvy. Pro případ, že by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby tento nárok části jistiny byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, z jednání se omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti, a proto byla věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud provedl dokazování smlouvou u úvěru ze dne , datum, č. , anonymizováno, , výpisem z účtu Zaplo o čerpání úvěru v celkové výši 14 000 Kč, výpisem z účtu , právnická osoba, o převedení verifikační platby, potvrzením o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. , anonymizováno, . smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, potvrzením o úplatě, oznámením o postoupení pohledávky, výzvami k úhradě dlužné částky a předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025 předanou téhož dne k poštovní přepravě.4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru číslo , anonymizováno, , na základě, které se zavázal poskytnout žalovanému částku 14 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 12 měsíců. Žalovaný se uzavřenou smlouvou zavázal tento úvěr uhradit ve formě minimálních měsíčních splátek ve výši 5 % jistiny úvěru spolu s úrokem přirostlým za posledních 30 dnů. Úroková sazba byla sjednána ve výši 279,83 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu splácení úvěru. Z potvrzení o bezhotovostní platbě bylo zjištěno, že na účet číslo účtu , č. účtu, byla dne 7. 1. 2025 poukázána částka 14 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný dne 7. 10. 2024 odeslal ze svého výše uvedeného účtu na účet předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu ve výši 0,01 Kč. Dotazem u banky bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a na tento účet byla v měsíci lednu 2025 připsána platba 14 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, tuto smlouvu předložila žalobkyně i včetně přílohy tvořící seznam postupovaných pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému prokazatelně oznámeno postupitelem dopisem ze dne 19. 6. 2025. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 19. 6. 2025. Žalovaný podle potvrzení o finančních transakcích uhradil na úvěr celkem částku 8 033 Kč, přičemž tato byla započtena v částce 1 997 Kč na jistinu, v částce 5 975 Kč na úrok, v částce 11 Kč na smluvní pokutu a v částce 50 Kč na upomínání.5. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).6. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služby poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet.15. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Tento nedostatek mohl být zhojen postupem dle § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení podle § 118a o. s. ř. nedostalo.16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru dostál své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva je absolutně neplatná, neboť nebylo prokázáno prověření úvěruschopnosti žalovaného a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).19. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že smlouva by byla absolutně neplatná i pro její rozpor s dobrými mravy v souladu se shora citovaným ustanovením § 580 odst. 1 o. z. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 279,83 % ročně, tedy úrok, který několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak vyplývá z veřejně dostupné statistiky České národní banky pro spotřebitelské úvěry se stejnými parametry. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy. V tomto