45 C 20/2026-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 1 274,18 Kč spolu s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „, Anonymizováno, “), jako dodavatel a žalovaný jako odběratel spolu uzavřel s žalovaným dne 18.9.2019 Smlouvu o sdružených službách dodávky plynu č. , číslo, (dále také „Smlouva“), na základě které se , Anonymizováno, zavázala žalovanému dodávat plyn do odběrného místa na adrese , adresa, , a tomu na druhé straně odpovídá závazek žalovaného odebírat plyn a uhradit řádně a včas sjednanou cenu za dodávky plynu a regulovanou cenu za dopravu plynu a související služby, a to za podmínek sjednaných ve smlouvě o dodávkách plynu. Na základě smlouvy došlo následně k vyúčtování dodaných služeb , Anonymizováno, žalovanému spočívající v dodání energií dle smlouvy za fakturační období od 03.06.2022 do 14.12.2022 při spotřebě celkem 10.33 MWh ve výši 36744,98 Kč (po odečtení přijatých plateb ve výši 25340,58 Kč činí konečná dlužná částka 11404,40 Kč), na základě faktury č. , číslo, . Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy neuhrazením dlužných částek, a tak postupitel byl nucen ukončit smluvní vztah se žalovaným. Dluh se stal splatným dnem 02.01.2023. Žalovaný uhradil na svůj dluh částku 2260 Kč, která byla započtena na uvedenou fakturu. Dne 13. 10. 2017 došlo mezi , Anonymizováno, a žalobkyní k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, kdy pohledávky, které jsou předmětem tohoto návrhu, byly včetně veškerého příslušenství postoupeny na žalobkyni, a to s účinností ke dni 17.9.2025, kdy byla připsána kupní cena na účet , Anonymizováno, . O této skutečnosti , Anonymizováno, žalovaného vyrozuměla oznámením o postoupení pohledávek ze dne 24.9.2025, a žalobkyně téhož dne odeslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné pohledávky. Žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřil, a ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. V dané věci se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaný je občanem Ruské federace. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2000, sp. zn. 31 Odo 260/98: „Pravomoc českých soudů v majetkových věcech může být - podle § 86 odst. 2 a § 37 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním (nyní § 6 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém) - založena i tím, že žalovaný má obchodní podíl ve společnosti se sídlem v České republice“. V daném případě je žalovaný jediným společníkem ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána též bydlištěm žalovaného na území České republiky dle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodné právo je právo české v souladu s čl. 4 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně , Anonymizováno, a žalovaným byla uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky plynu k odběrnému místu na adrese na adrese , adresa, , s tím, že žalovaný se zavázal platit , Anonymizováno, měsíční zálohy ve výši 3 500 Kč měsíčně (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky plynu č. , číslo, ). Žalovaný v období od 03.06.2022 do 14.12.2022 při spotřebě celkem 10,33 MWh plynu, za což mu byla vystavena faktura č. , číslo, na částku ve výši 11 404,40 Kč (prokázáno fakturou č. , číslo, ). Žalovaný se dostal do prodlení s placením svého závazku vůči , Anonymizováno, , když na svůj dluh uhradil pouze částku 2 260 Kč. , Anonymizováno, následně postoupila žalobkyni , datum, 13. 10. 2017 a potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 24.9.2024). Postoupení pohledávky oznámil postupitel společně s žalobkyní žalované (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24.9.2024). Dne 24.9.2024 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou doporučeným dopisem k uhrazení závazku (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 24.9.2024 vč. podacího lístku z téhož dne).5. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákon (dále jen „energetický zákon“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle § 72 odst. 2 věta první energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. Na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu vznikla právní předchůdkyni žalobkyně , Anonymizováno, povinnost dodávat plyn do výše uvedeného odběrového místa, kterou splnila, a žalovanému naopak povinnost za odebraný plyn právní předchůdkyni , Anonymizováno, zaplatit, přičemž žalovaná svůj závazek ze smlouvy neplnila řádně a včas. V řízení byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou byla smlouvou o postoupení pohledávek podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku postoupena mimo jiné také projednávaná pohledávka původní věřitelky , Anonymizováno, za žalovaným z titulu neuhrazených dodávek plynu. Žalovaná v průběhu řízení neprokázala, že by svou smluvně převzatou povinnost splnila, netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Soud proto návrhu žalobkyně v celém rozsahu vyhověl. Neuhrazením svého smluvního závazku se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, čímž mu návazně vznikla povinnost k úhradě úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), který činí podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná, náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 852 Kč, zahrnující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení - odměna advokátky podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě před podáním žaloby a návrhu ve věci samé. Dále je k odměně advokátky připočítaná 3x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč k uvedeným úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada za 21 % DPH z přiznané odměny advokátky a z náhrad jejích hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně doložila, že její zástupkyně je plátcem této daně.7. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Pojem„ formulářové žaloby“, který advokátní tarif opisuje termínem „návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“, definoval Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, tak, že se jednotlivé žaloby liší jen v údajích o žalovaných a žalované částce, přičemž se jimi uplatňuje nárok vůči spotřebiteli, jenž vznikl ze smlouvy, anebo z jiného právního důvodu, avšak spotřebitel byl fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění aj.). Uvedené stanovisko Ústavní soud České republiky zopakoval i v kasačním nálezu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12. Ústavní soud soud dále uvedl, že při posuzování toho, zda konkrétní návrh na zahájení řízení lze považovat za návrh podaný na ustáleném vzoru (§ 14b odst. 1 písm. a/ a. t.), je třeba přihlédnout i k obecnému výkladu pojmu „formulářová žaloba“ ve smyslu bodu 28. citovaného nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 3. 2012, s