8 C 171/2025-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26.8.2025 domáhala po žalované zaplacení částky 16798 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1631,89 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 824,05 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7258,93 Kč od 21.2.2025 do 1.8.2025 ve výši 14,75 %., zákonný úrok z prodlení z částky 1 328,93 Kč od 2.8.2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 8 % ročně z částky 6906,51 Kč od 21.2.2025 do zaplacení. , kdy uplatněný nárok odůvodňuje postoupenou pohledávkou z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , anonymizováno, s právním předchůdcem žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které žalovaná obdržela v místě svého bydliště finanční hotovost ve výši 8 000 Kč, kdy žalovaná se zavázala uhradit za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy částku ve výši 3920 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1120 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1140 Kč , a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1062 Kč, kdy celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 14868 Kč, přičemž poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 18.1.2023 ve výši 1000Kč.2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila.3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované dle §101, odst. 3 o.s.ř.4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne , datum, smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , kdy na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy v místě bydliště žalované, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy (viz smlouva o úvěru). V předmětné smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny úrok v celkové výši 406 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 3920Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1102Kč, poplatek za inkaso v hotovosti ve výši 1440Kč (viz smlouva o úvěru ). Celkovou dlužnou částku ve výši 14 868 Kč s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 6868 Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1062Kč, RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 272,44% (viz smlouva o úvěru). Ve smluvních podmínkách je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky, se kterou je v prodlení (max.500Kč za každou splátku v prodlení), poplatek za výzvu k zesplatnění pohledávky ve výši 1500Kč, poplatek za upomínku ve výši 750Kč (viz smlouva o úvěru). K prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně žádná tvrzení ani důkazy nenabídla. Žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu o úvěru předchůdkyni žalobkyně celkem částku 2070Kč (tvrzení žalobkyně, transakční historie). Pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 žalobkyni, s účinností k 25.3.2025 (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek), přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávky). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (viz předžalobní upomínka, kopie podacího lístku).5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalované (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí, k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Povinnost posoudit úvěruschopnost je však objektivní a poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že nějaké prověřovací úkony činila a ani po poučení dle §118a, odst. 1 o.s.ř. a nedoložila v této souvislosti žádné důkazy. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru.6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, , na jejímž základě jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy v jejím bydlišti. Ve smlouvě se žalovaná zavázala uhradit vedle jistiny také úrok ve výši 406 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 3 920 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 102 Kč a poplatek za inkaso v hotovosti 1 440 Kč. Celková dlužná částka činila 14 868 Kč, přičemž celkové náklady spotřebitelského úvěru dosahovaly 6 868 Kč. Úhrada měla proběhnout ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč. RPSN uvedené ve smlouvě činilo 272,44 %. Smluvní ujednání obsahovala rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, s níž je dlužnice v prodlení, maximálně 500 Kč za každou opožděnou splátku, a dále poplatek za výzvu k zesplatnění 1 500 Kč a poplatek za upomínku 750 Kč. Žalobkyně neuvedla žádná tvrzení ani důkazy o prověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 2 070 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 12. 3. 2025, s účinností od 25. 3. 2025, a postoupení bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky.7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvy o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovaném poskytnuta částka 8 000 Kč v hotovosti, kterou se zavázala splácet v 14 měsíčních splátkách po 1062 Kč, kdy celkem měl vrátit se všemi úroky a poplatky 14 868 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činila 272,44%. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu úvěru (zejména odměny za poskytnutí úvěru a dalších poplatků ) s dobrými mravy.8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích (např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) opakovaně uvádí, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. Obecné soudy jsou tak povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20), s účinností od 29.5.2022 je tato povinnost zakotvena přímo v ustanovení §87 ZSÚ.9. V daném případě žalobkyně netvrdila ani neprokázala, z jakých konkrétních podkladů bylo při posuzování úvěruschopnosti vycházeno. Stejně tak žalobkyně netvrdila, ani nedoložila, že sama aktivně vedle získaných informací od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky a databáze. Pokud pak předchůdkyně žalobkyně neprověřila skutečnosti ohledně exekucí p