8 C 190/2025-30 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4.8.2025 domáhá zaplacení částky 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 40 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení z titulu postoupené pohledávky, která má původ v nevrácení částky ve výši 40 000Kč, a to v platbách v platbách dne 21.02.2024 částka 25 000 Kč, dne 26.02.2024 částka 15 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , vše poskytnuté žalované zřejmě jako úvěr právním předchůdcem žalobkyně - společností , právnická osoba, (původně , právnická osoba, ), IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen předchůdkyně žalobkyně), kdy žalobkyně není schopna doložit úvěrovou smlouvu.2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.3. Soud věc rozhodl dvou jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudních jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř.4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její účet č. , č. účtu, v platbách dne 21.02.2024 částku 25 000 Kč, dne 26.02.2024 částku 15 000 Kč, z titulu úvěrové smlouvy, kterou žalobkyně nedoložila (viz potvrzení o provedené platbě, sdělení banky). Žalovaná na úvěr vůbec nic nehradila. Pohledávka za žalovaným byla dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.08.2024 postoupena společností , právnická osoba, (původně , právnická osoba, ), IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen "původní věřitel") společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, , která následně pohledávku za žalovanou dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.05.2025 postoupila na žalobkyni (viz smlouvy o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Na předžalobní výzvu, která současně byla i oznámením o postoupení pohledávky, žalovaná nereagovala (viz oznámení o postoupení pohledávky).5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1,2 a 3 o.s.ř. o odlišném právním hodnocení věci ( plnění z neplatné úvěrové smlouvy) a chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, což pro žalobkyni má za následek, že ve věci neprokázala posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru (viz skutkové závěry). Pro doplnění soud uvádí, že ze soudní praxe zdejšího soudu je známo, že předchůdkyně žalobkyně poskytovala nebankovní úvěry, sama žalobkyně pak uznává, že předchůdkyně s žalovaným jednala o poskytnutí úvěru, soud proto nemá pochybnosti o tom, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), tedy že se jednalo o úvěr.6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její účet č. , č. účtu, v platbách dne 21.02.2024 částku 25 000 Kč, dne 26.02.2024 částku 15 000 Kč, a to z titulu úvěrové smlouvy neznámého obsahu. Předchůdkyně žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Žalovaná úvěr vůbec nesplácela. Pohledávka byla postupně postoupena ze společnosti , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, , a následně na žalobkyni. Žalovaná nereagovala na předžalobní výzvu, která ho zároveň informovala o postoupení pohledávky.7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a ZSÚ, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnut úvěr 40 000 Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované, kdy s ohledem na skutkové závěry a ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ.8. Dle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Žalovaná byla ve sporu pasivní, nepodařilo se jí prokázat, že poskytnutou jistinu mohla vrátit v době přiměřené jejím schopnostem. Proto žalobkyni lze přiznat i úrok z prodlení (viz dále). Žalované byla v rámci úvěru poskytnuta na jistině částka 40 000 Kč, žalovaná ničeho neuhradila, proto je povinna vrátit částku 40 000 Kč, a dále úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jehož výše byla shledána v souladu s vlády č. 351/2013 Sb., jdoucí od marného uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní výzvy k plnění, čemuž pak odpovídá výrok I.9. Soud současně dospěl k závěru, že předmětné smlouvy o postoupení pohledávek jsou smlouvami, na základě kterých došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětných smluv o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 504 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Vedle podmínky peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru (bez konkrétnějších skutkových tvrzení) podávaný opakované týmž žalobcem, z činnosti soudu je pak známo, že žalobkyní bylo podáno na desítky žalob s obdobným obsahem a v zásadě se jednotlivé žaloby liší pouze individualizačními údaji, které vyplývají z doložených listin. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat celé požadované náklady.