7 C 228/2022-30 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit shora uvedenou částku vč. příslušenstvím nejpozději do [datum]. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný sjednanou částku řádně a včas neuhradil. Za této situace se tedy žalobce domáhá po žalovaném úhrady nesplacené jistiny ve výši 4 500 Kč, poplatku za upomínání ve výši 150 Kč, nákladů vynaložených na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 690 Kč, a dále smluvní pokuty ve výši 769,50 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze splatné nezaplacené jistiny, která ke dni postoupení pohledávky činila částku ve výši 803 Kč, avšak žalobce ji požaduje v souladu s ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 769,50 Kč). Dále se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení, který kapitalizoval na částku 179,20 Kč (ve výši 8,5 % ročně z částky 4 500 Kč od prvního dne po splatnosti, tj. od [datum] do [datum]). 2. V průběhu řízení podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu ohledně smluvní pokuty ve výši 769,50 Kč a úroku ve výši 150 Kč. Toto podání učinil poté, co byl soudem vyzván k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru tak, aby bylo zřejmé, z jakých konkrétních majetkových poměrů žalovaného vycházel. Vzhledem k tomu, že žalobce důkazy k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedisponuje, svůj žalobní návrh upravil. 3. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč splatné jednorázově nejpozději do [datum]. Negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 4. S ohledem na shora uvedené zpětvzetí žaloby soud nejprve postupoval v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil. Souhlas žalované strany nebylo nutno vyžadovat, neboť ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání (§ 96 odst. 3, 4 o. s. ř.). 5. Vzhledem k tomu, že žalobce nedoplnil skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a výslovně sdělil, že důkazy k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedisponují, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného). Za této situace soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen “o. z.”). Tento postup právního předchůdce žalobce vede k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny (poskytnuté částky). Převzal-li totiž žalovaný předmět úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 2991 a § 2993 o. z. jako bezdůvodné obohacení. V dané věci vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 4 500 Kč s tím, že žalovaný na předmětnou pohledávku neuhradil ničeho. Bezdůvodné obohacení žalovaného tak soud vyčíslil shora uvedenou částkou, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl (4 500 Kč) a částkou, kterou mu žalovaný uhradil (0 Kč). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že za situace, kdy soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, tak jiné smluvní nároky (úroky, poplatky, smluvní pokuty apod.) nelze úspěšně uplatnit. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud prvního stupně vedle poskytnuté jistiny„ úvěru“ žalobci přiznal v souladu s ust. § 1970 o. z. rovněž i zákonný úrok z prodlení, když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Vzhledem k tomu, že nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání nebyl mezi účastníky smluvně sjednán, soud v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve zbývající části, a to ohledně úroku a smluvní pokuty vzal žalobce žalobu částečně zpět, proto v této části soud řízení zastavil. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro prodloužení této zákonné lhůty. Předmětnou pohledávku pak společnost [právnická osoba] postoupila v souladu s v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.). 6. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci z převážné části úspěšný. Nelze přehlédnout, že v dané věci bylo řízení ohledně smluvní pokuty ve výši 769,50 Kč a nákladů na vymáhání – poplatků ve výši 150 Kč částečně zastaveno, a to kvůli pochybení žalobce a dále byla žaloba ohledně nákladů na upomínání ve výši 690 Kč zamítnuta. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalobce ve výši 600 Kč, která byla stanovena dle § 14b odst. 1. písm. c) bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. V této souvislosti soud konstatuje, že zástupce žalobce učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Pro úplnost pak soud dodává, že žalobci nepřiznal odměnu za podání ze dne [datum], neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené (ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř.). Ve vztahu k tomuto podání soud konstatuje, že k částečnému zpětvzetí žaloby žalobce přistoupil v důsledku svého pochybení. Náklady řízení tedy představují součet shora uvedených částek (600 + 300), vše zvýšené o náhradu za DPH ve výši 21 % v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobce je plátcem DPH, a dále se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení činí částku ve výši 1 489 Kč. Za situace, kdy žalobce byl úspěšný ohledně 73,7 % (jistina – 4 500 Kč), lze dovodit, že ve věci byl ohledně 26,3 % (smluvní pokuta – 769,50 Kč a poplatky, resp. náklady na vymáhání – 150 Kč a 690 Kč) neúspěšný. Rozdíl mezi procentním vyjádřením úspěchu a neúspěchu ve věci se tedy rovná 47,40 % (73,7 – 26,3). S ohledem na shora uvedené soud mohl přiznat žalobci na náhradě nákladů řízení toliko 47,4 % z výše uvedené částky, tedy po zaokrouhlení částku ve výši 706 Kč (1 489 x 0,474), kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). K aplikaci ust. § 14b advokátního tarifu podepsaný soud uvádí, že v letech 2020 - 2022 eviduje, že žalobce podal u Okresního soudu ve [obec] více jak deset návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu v právně i skutkově obdobných věcech.