6 C 47/2023-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 29 310 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla 3. 7. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla peněžní prostředky žalovanému ve výši 15 000 Kč na jeho účet a žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč, když spolu s jistinou byly splatné do 9. 9. 2021. Žalovaný však své závazky řádně nehradil a ke dni podání návrhu neuhradil ničeho. Žalobkyně vysvětlila postup při uzavření smlouvy tak, že poskytla tuto zápůjčku prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnil formulář – Žádost o poskytnutí půjčky, kde zadal své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy, čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce, zároveň zaškrtnutím příslušného řádku odsouhlasil znění obchodních podmínek žalobkyně a smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky, a to pinem, který žalobkyně zaslala žalovanému na uvedené telefonní číslo. Celková výše dluhu tedy představuje 29 310 Kč, a to jistina 15 000 Kč, poplatek 9 000 Kč, vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta 5 310 Kč s tím, že dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes předžalobní výzvu. 2. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 7. 2021 (dále jen„ Smlouva“) za prokázané, že na základě této Smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezúčelovou zápůjčku ve výši 15 000 Kč, a to za poplatek ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vč. sjednaného poplatku zaplatit žalobkyni ve třech pravidelných splátkách ve výši 8 000 Kč, přičemž první splátka byla splatná 30. den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhá splátka byla splatná 60. den ode dne poskytnutí zápůjčky a třetí splátka 90. den ode dne poskytnutí zápůjčky. Ze Smlouvy vyplývá, že pro případ prodlení žalovaného s plněním závazků ze Smlouvy účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zároveň zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné částky za každý den prodlení, a dále povinnost uhradit účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením (za písemnou upomínku/výzvu k úhradě ve výši 500 Kč). Z potvrzení o platbě ze dne 3. 7. 2021 vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 15 000 Kč na jím sdělený účet. Žalobkyně opětovně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky, a to Upomínkou ze dne 6. 8. 2021, Oznámením o zesplatnění úvěru – Výzva k úhradě ze dne 5. 9. 2021, Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 9. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů s tím, s upozorněním, že v případě nečinnosti může dojít k vymáhání dluhu soudní cestou, přičemž odeslání této výzvy žalovanému vyplývá z poštovního podacího archu ze dne 6. 9. 2022. Dále žalobkyně zaslala žalovanému Opakovanou Výzvu k úhradě – Pokus o smír ze dne 27. 9. 2021. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobkyně, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 3. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 6. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Předně soud uvádí, že předmětná Smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). 9. Ve skutkové rovině se proto soud předně zabýval otázkou, jak žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. 10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR v níže uvedených rozhodnutích. 11. V dané věci žalobkyně sdělila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela jednak z informací dostupných v interních a externích databází a dále z informací sdělených samotným žalovaným (o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech). Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že sice zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, avšak blíže je neověřovala, resp. nepožadovala jejich doložení. Za této situace, kdy žalobkyně vyšla ohledně příjmů a výdajů (resp. majetkové situace) žalovaného pouze z jím tvrzených informací a nepožadovala jejich doložení, soud dospěl k závěru, že žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostála povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť toto posouzení proběhlo bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak ta skutečnost, že předmětná Smlouva odporuje ust. § 580 odst. 1 o. z., a proto je neplatná. 12. Pro úplnost soud dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobkyně ani její zástupce nedostavili. Za této situace soud neměl povinnost žalobkyni poučit o neunesení důkazního břemene, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/200