4 C 274/2025-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 16 631 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 se společností , právnická osoba, Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne 1. 12. 2023 Smlouvu o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč, a to dne 1. 12. 2023 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, proto byl právním předchůdcem žalobce opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 31. 3. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 1. 4. 2024. Pohledávka ve výši 16 631 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 6 631 Kč nejpozději splatných dne 31. 3. 2024. Dál žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne 1. 12. 2023. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem číslo , hodnota, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v povinných Minimálních měsíčních splátkách k datu splatnosti uvedenému v Parametrech úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne 1. 12. 2023 byla na účet uvedený ve smlouvě odeslána částka 10 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru bylo dále zjištěno, že byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 200 % ročně s tím, že úrok je počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. Z upomínky ze dne 31. 3. 2024 bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil přes zasílané upomínky dlužnou částku, společnost , právnická osoba, zesplatňuje ke dni 31. 3. 2024 úvěr poskytnutý na základě Smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdce žalobce požadoval zaplacení celkové částky 16 804 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 6 631 Kč, smluvní pokuty ve výši 73 Kč a poplatku za upomínku ve výši 10 Kč. Dále žalobce své tvrzení prokázal Smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalobcem dne 12. 12. 2024. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným ze Smlouvy číslo , hodnota, v celkové výši 16 631 Kč. Z dopisu právního předchůdce žalobce společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že oznámili žalovanému, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka ze smlouvy postoupena žalobci. Doručení pak bylo prokázáno poštovním podacím lístkem.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky na žalobce.5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Žalobce v žalobě tvrdil, jakým způsobem právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhl však k tomuto tvrzení žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, za absolutně neplatnou.6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce, jako právní nástupce poskytovatele úvěru, má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv uhradil, je povinen vrátit částku 10 000 Kč. Ohledně této částky tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku. Současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku vyplývající ze smlouvy, na základě níž žalovaný načerpal celkem částku 10 000 Kč. Vzhl