4 C 300/2025-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 16 944 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 3. 5. 2024 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 2. 2. 2025. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byla původním věřitelem opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého dluhu dne 3. 2. 2025. Žalovaná částka ve výši 16 944 Kč se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč a dále ze smluvní pokuty stanovené v souladu se smlouvou o úvěru, která v době zesplatnění činila 944 Kč. Dále žalobce uvedl, že smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované, kdy úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Úvěr byl žalované vyplacen dne 3. 5. 2024 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla upomínána.2. Žalovaná proti platebnímu rozkazu podala odpor, který blíže nezdůvodnila.3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovanou dne 3. 5. 2024 elektronicky. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované spotřebitelský neúčelový, jednorázově splatný úvěr ve výši 16 000 Kč. Délka splatnosti půjčky byla sjednána na 30 dnů a úvěr tak byl splatný dne 2. 6. 2024. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout úvěr na bankovní účet č. , č. účtu, . Na základě Dodatků ke Smlouvě, a to č. 1 ze dne 2. 6. 2024, č. 2 ze dne 4. 7. 2024, č. 3 ze dne 2. 8. 2024, č. 4 ze dne 10. 9. 2024, č. 5 ze dne 17. 10. 2024 a č. 6 ze dne 30. 11. 2024 byl datum splatnosti úvěru sjednán až do 30. 12. 2024. Výpisem z běžného účtu bylo prokázáno zaslání platby ve výši 0,01 Kč z účtu č. , č. účtu, na jméno , Jméno žalované, z důvodu identifikace klienta. Dále bylo výpisem z běžného účtu prokázáno, že na účet číslo , č. účtu, byla dne 3. 5. 2024 odeslána částka 16 000 Kč. Tvrzení žalobce, že žalovaná úvěr řádně nesplatila, bylo prokázáno Upomínkou ze dne 2. 2. 2025 a předžalobní upomínkou, včetně dokladu o doručení. Postoupení pohledávky pak bylo prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávky, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 12. 12. 2024. Z dopisu společnosti , právnická osoba, ze dne 19. 6. 2025 adresovaného žalované bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, vyrozumívá žalovanou o postoupení pohledávky.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 16 000 Kč.5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Žalobce ve svých tvrzeních uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Ke svým tvrzení však nepředložil žádné důkazy, když uvedl, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalobce nenavrhl žádné důkazy k prokázání tvrzení, jakým způsobem ověřoval úvěruschopnost žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval řádně při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, za absolutně neplatnou.6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce jako právní nástupce poskytovatele úvěru má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté, neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky či smluvní pokutu a podobně. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 16 000 Kč a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh cokoliv uhradila, je povinna vrátit částku 16 000 Kč. Ohledně této částky, tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl. O povinnosti žalované zaplatit tuto částku žalobci bylo rozhodnuto podle § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky na žalobce. Ohledně zbývající částky pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaná je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalované možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Soud tak dospěl k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalované uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splát