Okresní soud ve Strakonicích 8 C 24/2026-23 – Náklady řízení

Žalobkyně se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení částky 285 037,59 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 12,99 % ročně z této částky od 6. 3. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 285 037,59 Kč od 6. 3. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovanou dne 20. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. , č. účtu, , ve znění dodatku ke smlouvě o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 300 023 Kč. Před uzavřením smlouvy byla podle tvrzení žalobkyně řádně posouzena úvěruschopnost žalované, která v žádosti o úvěr uvedla měsíční příjem ve výši 25 831 Kč, jenž byl ověřen výpisem z jejího běžného účtu. Současně byly prověřeny údaje z insolvenčního rejstříku, Bankovního registru klientských informací a interních evidencí Spořitelny, přičemž nebyly zjištěny žádné relevantní negativní skutečnosti. Při posuzování výdajů žalované Spořitelna vycházela nejen z údajů sdělených žalovanou a z výpisů z jejího bankovního účtu za období od června do září 2023, ale rovněž z interní metodiky využívající statistické údaje, normativní náklady na bydlení a aktuální ukazatele životních nákladů, na jejichž základě stanovila životní náklady žalované částkou 7 902 Kč měsíčně. Dále zjistila existenci úvěrových závazků žalované, přičemž po započtení nově poskytovaného úvěru činilo její celkové měsíční splátkové zatížení 5 093 Kč. Na základě zjištěných příjmů a výdajů dospěla k závěru, že žalovaná disponuje dostatečnými disponibilními prostředky ke splácení úvěru. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 12,99 % ročně, přičemž při řádném splácení úvěru a odpuštění splátek měla činit 12,20 % ročně. Současně bylo sjednáno přistoupení žalované k Rámcové pojistné smlouvě č. ČSH 1/2021 s měsíční úhradou ve výši 421 Kč. Hrazenou v rámci splátek úvěru. Žalovaná se zavázala hradit od 16. 10. 2023 vždy ke 20. dni každého kalendářního měsíce splátku ve výši 4 793 Kč. Úvěr byl žalované ve dnech 20. 9. 2023 a 25. 9. 2023 vyplacen v plné sjednané výši a smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím aplikace George klíč. Jelikož žalovaná následně přestala své smluvní povinnosti řádně plnit a dostala se do prodlení s úhradou splátek, byla vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru, načež byla celá pohledávka ke dni 5. 3. 2025 prohlášena za okamžitě splatnou. Ke dni zesplatnění činila nesplacená jistina úvěru podle žalobkyně 285 037,59 Kč. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2025 postoupena na společnost DBS správa úvěrů s.r.o. a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2025 na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná svůj dluh ani přes následnou předžalobní výzvu dobrovolně neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci rozhodl dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení ústního jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, přestože byla poučena o tom, že v případě nevyjádření se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto věc projednal a rozhodl pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky, aniž by nařizoval jednání.4. Žalobkyně své tvrzení uvedené v žalobě prokázala smlouvou o úvěru č. , č. účtu, (dále jen „Smlouva“), z níž bylo zjištěno, že byla uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou dne 20. 9. 2023. Na základě Smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 300 023 Kč. Ze Smlouvy (čl. 1 bod 1.2 písm. b)) soud zjistil že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do dne 16. 8. 2032 v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 793 Kč. Výše splátek pak vyplývá i z čl. 3 bod 3.1 Smlouvy s tím, že z tohoto ustanovení rovněž vyplynulo, že splatnost nastává vždy k 15. dni kalendářního měsíce a splatnost první splátky byla stanovena na 16. 10. 2023. Z této Smlouvy se zároveň podává, že účastníci sjednali úrokovou sazbu ve výši 12,99 % ročně, která se při splnění smluvních podmínek a odpuštění splátek měla snížit na 12,20 % ročně (čl. 1 bod 1.2 písm. c) a čl. 4. bod 4.1 Smlouvy). Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr podle Rámcové pojistné smlouvy č. ČSH 1/2021, za které se žalovaná zavázala hradit měsíční paušální částku ve výši 421 Kč (čl. 7 Smlouvy). Ze Smlouvy dále vyplynulo, že v případě porušení smluvních povinností žalované byla věřitelka oprávněna požadovat okamžité splacení celé pohledávky z úvěru (čl. 8 bod 8.2 písm. b) Smlouvy). Z dodatku ke Smlouvě ze dne 16. 9. 2024 soud zjistil, že účastnice změnily termín splatnosti pravidelných měsíčních splátek tak, že od října 2024 měly být hrazeny vždy ke 20. dni kalendářního měsíce, v návaznosti na což došlo i ke změně dne konečné splatnosti úvěru na 21. 6. 2032. Z výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že úvěr byl žalované skutečně vyčerpán v plné sjednané výši. Z listin předložených k posouzení úvěruschopnosti žalované dále vyplynulo, že před poskytnutím úvěru byly ověřovány příjmové a majetkové poměry žalované, její závazky, údaje z úvěrových registrů i insolvenčního rejstříku. Z výpisu z úvěrového účtu a z dokumentu „ZÚV – podklady pro súdné konanie“ má soud za prokázané, že žalovaná přestala svůj závazek řádně splácet. Z přípisu , právnická osoba, . ze dne 1. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla upozorněna na existující prodlení a na možnost zesplatnění úvěru. Následně byla přípisem ze dne 5. 3. 2025 informována o tom, že v důsledku porušení smluvních povinností došlo k zesplatnění celé pohledávky z úvěru, a byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Výše jednotlivých složek pohledávky ke dni zesplatnění vyplynula z dokumentu „ZÚV – podklady pro súdné konanie“. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 6. 2025 včetně dokladu o jejím odeslání soud zjistil, že žalovaná byla opětovně vyzvána k dobrovolnému splnění dluhu s upozorněním na možnost jeho soudního vymáhání. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2025 včetně přílohy obsahující seznam postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 5. 2025, dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2025 včetně příslušné přílohy a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 6. 2025, z nichž vyplývá navazující řetězec postoupení předmětné pohledávky z původní věřitelky na žalobkyni.5. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobkyně, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.6. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je smlouvou podle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) a žalovaná při jejím uzavření vystupovala v postavení spotřebitele, dopadá na posuzovaný právní vztah rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z příslušných databází či jiných zdrojů a spotřebitelský úvěr je oprávněn poskytnout pouze tehdy, nevyplývají-li z výsledku tohoto posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 uvedeného zákona musí poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zohlednit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Nesplnění této povinnosti je přitom spojeno se sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18), který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se proto zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a řádně posoudila schopnost žalované úvěr splácet.7. Z provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované postupovala v souladu s požadavky § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených listin vyplynulo, že nevyšla pouze z údajů deklarovaných žalovanou, ale tyto údaje také ověřovala z dalších zdrojů. Příjem žalované ve výši 25 831 Kč měsíčně byl ověřen z výpisů z jejího běžného účtu. Současně byly zjišťovány údaje o jejích stávajících závazcích, a to jak z interních evidencí věřitele, tak z bankovních registrů, dále byly prověřeny údaje z insolvenčního rejstříku a dosavadní splátková morálka žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž zjišťovala výdajovou stránku rozpočtu žalované, když vycházela nejen z údajů sdělených samotnou žalovanou a z pohybů na jejím bankovním účtu, ale také z interní metodiky založené na statistických údajích, normativních nákladech na bydlení a aktuálních ukazatelích životních nákladů. Na tomto základě stanovila životní náklady žalované částkou 7 902 Kč měsíčně. Z provedených důkazů dále vyplynulo, že po zohlednění stávajících závazků žalované a nově poskytovaného úvěru činilo její celkové měsíční splátkové zatížení 5 093 Kč, zatímco její prokázaný měsíční příjem dosahoval částky 25 831 Kč. I po odečtení splátkových povinností tak žalované zůstával dostatečný prostor pro úhradu běžných životních nákladů. Za této situace nelze dospět k závěru, že by již v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované převzatý závazek řádně plnit.8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena platně. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná dluží žalobci na jistině částku 285 037,59 Kč. V souladu s citovaným ustanovením soud tedy rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 285 037,59 Kč představující dlužnou jistinu a dále úrok sjednaný ve smlouvě a zákonný úrok z prodlení. O povinnosti žalované zaplatit úroky z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. v platném znění. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žalobkyni proto přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 47 375,30 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 402 Kč a z nákladů právního zastoupení advokátem. Náklady právního zastoupení tvoří odměna advokáta stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty 285 037,59 Kč, a to za tři úkony právní služby po 9 460 Kč, celkem 28 380 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 14b odst. 6, písm. b) advokátního tarifu, celkem 1 350 Kč, a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad, tj. 6 243,30 Kč. Celková výše účelně vynaložených nákladů řízení tak činí 47 375,30 Kč.