10 C 232/2020-50 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem podaným dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 29 674 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 687,50 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 530,52 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 18 000 Kč ve výši 9 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč od 30. 11. 2019, s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu [číslo] na základě které žalované poskytla částku ve výši 18 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit spolu s úrokem se sazbou 23,72 % ročně v celkové výši 2 520 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, v 58 týdenních splátkách po [částka] do 12. 11. 2018, což ale neučinila. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 1 646 Kč, která byla započtena na úrok ve výši 1 247,58 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 398,42 Kč. Pohledávka byla následně postoupena z předchůdkyně žalobkyně společnosti [právnická osoba] na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 18 000 Kč, dlužného úroku ve výši 1 272,42 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč, poplatku za hotovostní inkaso ve výši 6 801,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 530,52 Kč, který je počítán v sazbě 23,72% ročně z částky 18 000 Kč od 13. 11. 2018 do 29. 11. 2019 a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 687,50 Kč, který je počítán v sazbě 9 % ročně z částky 18 000 Kč od 28. 11. 2018 do 29. 11. 2019. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, ale bezvýsledně. Předchůdkyně žalobkyně náležitě ověřila úvěruschopnost, kterou posuzuje na základě informací od spotřebitele a je-li to nutné nahlédnutím do databází. Žalovaná byla dotazována na své poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům (zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva) vyžádaných od žalované, vše pak bylo zaneseno do karty zákazníka. Ověřené údaje byly odeslány do obchodního informačního systému právní předchůdkyně žalobkyně, který vyhodnotil schopnost splácet skóringovým modelem. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr s výdělkem [částka], žije ve [anonymizováno] bytě či domě, nemá vyživovací povinnost, ani další zápůjčku. Žalobkyně ani právní předchůdkyně žalobkyně nemají doklady k dispozici, protože zákazníci je pouze předkládali při sjednávání smlouvy. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Z karty zákazníka/žádosti o půjčku bylo zjištěno, že žalovaná ve formuláři uvedla, že je [anonymizována dvě slova], kde žije od [anonymizováno] [rok], v domácnosti žije s partnerem. Jako adresu trvalého pobytu uvedla [ulice a číslo], [obec]. Žalovaná pracovala od [anonymizováno] [rok] na hlavní pracovní poměr, přičemž její zaměstnání mělo být předchůdkyní žalobkyně telefonicky ověřeno, čistý příjem činil [částka] měsíčně. Výdaje činily [částka] na bydlení a [částka] na osobní výdaje. Žalovaná měla předložit výplatní pásky a pracovní smlouvu. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne [datum] mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], a žalovanou. Žalovaná obdržela částku 18 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázala se tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně, tedy 2 520 Kč, administrativním poplatkem ve výši 20 % z poskytnuté částky, tedy 3 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 40 % spotřebitelského úvěru, tedy 7 200 Kč Celkem tak měla žalovaná uhradit částku 31 320 Kč, a to v 58 splátkách po 540 Kč. Z jistiny byla částka 8 654 Kč použita na úhradu nároku z předchozí smlouvy uzavřené s předchůdkyní žalobkyně. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka společnosti [právnická osoba], za žalovanou ze smlouvy [číslo] byla postoupena na žalobkyni. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Zásilka byla odeslána [datum]. 7. Z výzvy k plnění ze dne [datum] a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu, jinak bude dluh vymáhán soudně. Zásilka byla podána [datum]. 8. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů soud nečinil žádné skutkové závěry. 9. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], došlo k uzavření smlouvy, na základě které byla téhož dne žalované vyplacena v hotovosti částka 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala věřiteli zaplatit kromě částky 18 000 Kč úrok ve výši 23,72 % ročně, tedy 2 520 Kč, administrativní poplatek ve výši 20 % z poskytnuté částky, tedy 3 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 40 % spotřebitelského úvěru, tedy 7 200 Kč Celkem tak měla žalovaná uhradit částku 31 320 Kč, a to v 58 splátkách po 540 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalované z údajů uvedených žalovanou, zaznamenaných v zákaznické kartě. Pohledávka z uvedené smlouvy byla dne [datum] postoupena žalobkyni. 10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítn