7 C 148/2021-26 — Okresní soud v Šumperku

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné. 2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku dne 21. 6. 2021 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 9.112 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní dne 10. 11. 2020 byl žalované poskytnut úvěr v částce 5.000 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala spolu s poplatkem za čerpání úvěru v částce 1.000 Kč zaplatit tím způsobem, že do konce každého kalendářního měsíce měla být žalovanou uhrazena minimální splátka úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však minimální splátka činila 300 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaná je povinna zaplatit z dlužné částky úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se celý dluh stane splatným, je za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu žalovaná povinna zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok z peněžních prostředků ve výši pevné úrokové sazby 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Žalovaná neuhradila na poskytnutý úvěr žádnou částku. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované splácet předmětný úvěr. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 5.000 Kč, poplatku za čerpání úvěru ve výši 1.000 Kč, smluvních úroků za dobu trvání úvěru v celkové výši 2.749 Kč, které jsou součástí jistiny úvěru, a smluvní pokuty v celkové výši 363 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z částky 6.781 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně. 3. Žalovaná byla v řízení zcela nečinná. 4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 10. 11. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela, když na splátky úvěru neuhradila v termínech jejich splatnosti ničeho, proto byl úvěr v souladu s čl. 6 smlouvy o revolvingovém úvěru zesplatněn ke dni 29. 2. 2021 v důsledku prodlení žalované se splácením dluhu po dobu delší než dva měsíce. Dle čl. 5 smlouvy o revolvingovém úvěru byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny úvěru, což v tomto případě činí 1.000 Kč. Dále dle čl. 6 a násl. smlouvy o revolvingovém úvěru byla žalovaná povinna zaplatit z jistiny úvěru smluvní úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení, a po zesplatnění úvěru úrok ve výši 15 % ročně, resp. 8 % ročně, přičemž tento úrok byl vyčíslen částkou ve výši 2.749 Kč. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. V čl. 6 smlouvy o revolvingovém úvěru byla ujednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalované ve výši 121 Kč za každý z prvních tří měsíců prodlení žalované se splácením dluhu, celkem tak uplatnila žalobkyně smluvní pokutu ve výši 363 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované. Před podáním žaloby žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou, avšak bezvýsledně. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2398 odst. 1, 2 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 8. Podle § 2399 odst. 1, 2 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, nesmí uplatněná smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3.000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle třetího odstavce téhož ustanovení nesmí souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200.000 Kč. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný. Mezi účastníky byl v souladu s § 2395 a násl. o. z. uzavřen smluvní vztah, na jehož základě poskytla žalobkyně žalované po prověření její schopnosti úvěr splácet revolvingový úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru včetně smluvního úroku a poplatků spojených s poskytnutím úvěru formou měsíčních splátek, přičemž první splátka měla být uhrazena do 31. 12. 2020. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas, když do konce února roku 2021 neuhradila na úvěr žádnou splátku, proto žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila. Soud proto uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni dosud nesplacenou jistinu úvěru spolu s poplatkem za čerpání úvěru, smluvním úrokem, smluvní pokutou a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.112 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení podle § 1970 o. z. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.112 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud postupoval dle § 14b a. t., když se jedná o spor, v němž bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu