8 C 49/2014-1090 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal nahrazení projevu vůle žalované, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“). V souvislosti se shora uvedeným má žalobce nárok na převod jiných pozemků ve vlastnictví státu dle ust. § 11a a násl. zákona o půdě jako náhrady za pozemky, které dle citovaného zákona nelze vydat. Současně pak má žalobce nárok i na náhradu za nevydaný živý a mrtvý inventář, a to ve smyslu ust. § 20 zákona o půdě. Nárok žalobce na bezúplatný převod náhradních pozemků vyplývá z dále uvedených rozhodnutí žalovaného a též jeho právního předchůdce, Ministerstva zemědělství České republiky – [pozemkový úřad] (dále jen„ zamítavá rozhodnutí“). V důsledku vydání zamítavých rozhodnutí se žalobce, resp. jeho právní předchůdkyně, paní [jméno] [příjmení], nestal vlastníkem řady pozemků, specifikovaných v dále uvedených zamítavých rozhodnutích (dále jen„ nevydané pozemky“). Nároky žalobce vyplývají z (I) rozhodnutí tehdejšího Okresního úřadu [obec] – Referátu okresního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], na základě kterého byl dle sdělení Pozemkového fondu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vyčíslen nárok žalobce na celkovou částku [částka]; dále pak z (II) rozhodnutí Ministerstva zemědělství – [pozemkový úřad] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [číslo], s vyčíslením restitučního nároku za nevydané pozemky ve výši [částka]; z (III) rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ve výši [částka]; z ([příjmení]) rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ve výši [částka]. Další nároky žalobce souvisí s uspokojením restitučního nároku vyplývajícího z (V) Dohody o vyčíslení restitučního nároku – náhrady za živý, mrtvý inventář a zásoby ze dne [datum], a to ve znění dodatku ze dne [datum] v úhrnné částce [částka] (tj. [částka] + [částka]). V části uvedených nároků byly žalobci poskytnuty náhradní pozemky, přičemž žalobce ke dni podání této žaloby nadále eviduje nároky popsané dále. Žalobce k datu podání této žaloby disponuje vůči žalovanému následujícími oprávněnými a dosud nevypořádanými nároky (jak přímými, tak zděděnými), přičemž listiny, z nichž tyto nároky vyplývají, předkládá za důkazy: Rozhodnutí Okresního úřadu [obec] – Referátu okresního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], na základě kterého má žalobce ve smyslu ust. § 11 zákona o půdě vůči žalovanému dosud nevypořádanou pohledávku ve výši [částka], potvrzené Pozemkovým fondem České republiky prostřednictvím dopisu ze dne [datum]; Rozhodnutí Ministerstva zemědělství – [pozemkový úřad] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [číslo], které nabylo právní moci dne [datum], na základě kterého má žalobce ve smyslu ust. § 11 zákona o půdě vůči žalovanému dosud nevypořádanou pohledávku ve výši [částka]; Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], na základě kterého má žalobce ve smyslu ust. § 11 zákona o půdě vůči žalovanému dosud nevypořádanou pohledávku ve výši [částka]; Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], na základě kterého má žalobce ve smyslu ust. § 11 zákona o půdě vůči žalovanému dosud nevypořádanou pohledávku ve výši [částka]; Dohoda o vyčíslení restitučního nároku – náhrady za živý, mrtvý inventář a zásoby ze dne [datum], na základě které má žalobce vůči žalovanému dosud nevypořádanou pohledávku ve výši [částka]; Dodatek ze dne [datum] k Dohodě o vyčíslení restitučního nároku – náhrady za živý, mrtvý inventář a zásoby ze dne [datum], na základě kterého má žalobce vůči žalovanému další nevypořádanou pohledávku ve výši [částka]. Výše právě uvedených nevypořádaných nároků činila ke dni podání žaloby celkem [částka]. Za nevydané pozemky a stejně tak za nevydaný živý a mrtvý inventář přísluší žalobci náhrada. Žalobce z toho důvodu požádal v období od podzimu 2012 do současnosti o bezúplatný převod řady pozemků s tím, že jeho nároky byly z části vypořádány. V této souvislosti se žalobce účastnil veřejných nabídek na převod pozemků zveřejněných žalovaným, resp. jeho právním předchůdcem, Pozemkovým fondem České republiky. Obranou žalovaného v obdobných soudních sporech bývá tvrzení, že žalovaný je oprávněn převádět náhradní pozemky pouze v rámci výběrových řízení, a proto by žaloba měla být zamítnuta. Tento argument žalovaného však neobstojí, neboť Nejvyšší soud České republiky (dále jen„ NS ČR“) ve svém rozsudku ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 (dále jen„ rozsudek NS ČR“), dospěl k závěru, že:„ (...) nepovažuje za udržitelné nadále obecně vázat důvodnost žaloby na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky žalovaného (Pozemkového fondu České republiky).“ V rozsudku NS ČR se dále uvádí, že žalovaný má zákonnou povinnost náhradní pozemky převádět, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby bylo možné poskytnout náhradu co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob v co možná nejkratší době. Řádné plnění povinností žalovaného k převodu náhradních pozemků přitom dle rozsudku NS ČR zcela evidentně nezaručuje ani postup dle ust. § 11a zákona o půdě, a to zejm. z toho důvodu, že je běžnou praxí žalovaného do veřejných nabídek žádné adekvátní pozemky nezařazovat. Rozsudek NS ČR rovněž potvrdil, že navzdory několikaleté ustálené judikatuře nejvyšších soudů žalovaný nadále často upřednostňuje převody nemovitých věcí na třetí osoby podle zvláštních právních předpisů na úkor uspokojování nároků osob oprávněných dle zákona o půdě, přičemž NS ČR považuje tento postup za nesprávný a v této souvislosti uvádí, že:„ Při neexistenci zvláštních ustanovení v zákoně č. 229/1991 Sb. lze aplikací obecných právních předpisů dospět i k závěru, že pokud potvrzením nároku vzniká žalovanému zákonná povinnost uvést ve veřejné nabídce takové pozemky, které by odpovídaly nárokům osob oprávněných, je nutno uvažovat i tom, že neučiní‐li tak, může se ocitnout v prodlení ve smyslu § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Z ústavního principu rovnosti totiž vyplývá, že jestliže pro obecného dlužníka platí, že se musí zdržet jednání mařících uspokojení věřitele, pak stát, jako dlužník, rovněž nesmí mařit uspokojování věřitelů z pohledávek, jejichž existence byla potvrzena rozhodnutím orgánu veřejné moci (viz výše citovaný nález, sp. zn. III. ÚS 495/02, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, veřejnosti též dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz). Dovolací soud si je vědom toho, že zákon předpokládá jistou cestu vypořádání nároků osob oprávněných (prostřednictvím veřejných nabídek), avšak žalovaný musí tímto způsobem nabízet adekvátní pozemky takovým způsobem, aby nedocházelo ke zbytečným průtahům a k takovému postupu, který by bylo možno označit za liknavý, či dokonce svévolný. Je jen věcí žalovaného, aby měl technicky řádně zpracována data o pozemcích, jež může nabízet k převodu, a aby k příslušným nabídkám přistupoval bez prodlení. Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné a nemůže těmito těžkostmi ‐ ať už jsou jakéhokoliv charakteru ‐ odůvodňovat nedostatky ve svém postupu.“ NS ČR ve svém rozsudku dále dovodil, že v důsledku výše uvedeného jsou osoby oprávněné k převodu náhradních pozemků diskriminovány, neboť proti takovýmto praktikám žalovaného nemají, jak se bránit, a namísto toho jsou nuceni vyčkávat, až (zda) žalovaný přikročí k plnění svých zákonných povinností. Rozsudek NS ČR pak uzavírá, že jediným způsobem, jak se mohou osoby oprávněné domoci splnění svých nároků, je podání žaloby na uložení povinnosti žalovaného uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétních pozemků. Na základě výše uvedeného lze tedy dle žalobce mít za prokázané, že k převádění náhradních pozemků na oprávněné osoby nedochází v důsledku liknavého a nedůsledného postupu žalovaného řádně a včas. Trvat za této situace na podmínce předchozího zahrnutí nárokovaných pozemků do veřejné nabídky žalovaného, což byl v minulosti častý argument žalovaného, považuje žalobce za současné situace za protizákonné (více viz cit