9 C 151/2021-25 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Šumperku dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4.499,66 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet. Dále se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], kterým umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 5.000 Kč při sjednání úrokové sazby ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit sjednaný úvěrový limit. Žalovaný však svoji povinnost nesplnil, když sjednanou výši úvěrového limitu překročil. Z uvedeného důvodu právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila ke zrušení poskytování produktu [anonymizováno] žalovanému a převedla dne [datum] aktuální výši nepovoleného přečerpání úvěru v částce 4.499,66 Kč na nově zřízený úvěrový účet, a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což bylo žalovanému písemně oznámeno včetně výše a počtu jednotlivých splátek. Žalovaný však dlužnou částku úvěru nesplácel, proto právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr ke dni [datum] za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, který byl v rozhodné době zaměstnán v hlavním pracovním poměru s měsíčním čistým příjmem ve výši 21.000 Kč. Měsíční celkový čistý příjem domácnosti žalovaného byl vyčíslen na částku 80.000 Kč měsíčně. Vůči právní předchůdkyni žalobkyně měl žalovaný závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2.454,44 Kč a vůči třetím subjektům závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1.750 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný. 3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Odůvodnění tohoto rozsudku je koncipováno jako zjednodušené ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti němu není přípustné odvolání. 5. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaný podepsali dne [datum], po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně zřídila pro žalovaného bankovní účet a současně poskytla žalovanému spotřebitelský kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit sjednaný úvěrový limit. Žalovaný své povinnosti nesplnil, v důsledku čehož převedla právní předchůdkyně žalobkyně částku 4.499,66 Kč odpovídající nepovolenému přečerpání účtu na úvěrový účet za účelem úhrady úvěru žalovaným ve formě pravidelných měsíčních splátek. Jelikož žalovaný stanovené splátky nesplácel, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení celého dluhu. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradil. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku žalobkyni, která žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce, avšak bezvýsledně. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2398 odst. 1, 2 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 8. Podle § 2399 odst. 1, 2 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný. Mezi účastníky byl v souladu s § 2395 a násl. o. z. uzavřen smluvní vztah, na jehož základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému po prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit sjednaný úvěrový limit. Jelikož žalovaný své povinnosti neplnil, převedla právní předchůdkyně žalobkyně částku 4.499,66 Kč představující nepovolené přečerpání účtu na úvěrový účet a stanovila žalovanému pravidelné měsíční splátky, kterými měl úvěr splatit. Žalovaný stanovené splátky nehradil, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Žalovaný však úvěr nesplatil, a to ani poté, co byl k tomuto vyzván předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném dluh na jistině úvěru ve výši 4.499,66 Kč, smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 4.499,66 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.499,66Kč od [datum] do zaplacení, když úvěr byl splatný již [datum] a od tohoto data žalobkyni vznikl nárok na smluvní i zákonný úrok z prodlení, úroky však požaduje až od [datum]. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4.499,66 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud postupoval dle § 14b a. t., když se jedná o spor, v němž bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč (viz věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). 14. O povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odstavec 1 písmeno j) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán a proto soud doměřil soudní poplatek dle Položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků do výše dle Položky 1 bodu 1 písm. a). Soudní poplatek činí 1.000 Kč, na poplatku bylo dosud zaplaceno 400 Kč, doplatit proto zbývá 600 Kč.