11 C 130/2022-19 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 14 100 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 14 100 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaným ve výši 513,77 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 100 Kč od [datum] do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy a žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 21 542 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný na svůj dluh celkem uhradil částku 10 900 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se tedy domáhá po žalovaném dlužné jistiny ve výši 14 100 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 25 000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši uhradil částku 10 900 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 513,77 Kč (tj. ve výši 8,25 % ročně z částky 14 100 Kč od [datum] do [datum], tedy od data prodlení žalovaného, když měl celkovou dlužnou částku uhradit do [datum], do data postoupení pohledávky), a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 100 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřil. 3. Ze smlouvy označené jako„ [anonymizováno] o [anonymizováno] - [anonymizováno] v [anonymizováno]“ [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaný a [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], podepsali smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 21 542 Kč, zaplatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti celou poskytnutou částku. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], jako postupitel uzavřely dne [datum] písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze [číslo] smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalované ze smlouvy [číslo] se nachází v seznamu postoupených pohledávek. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne [datum]. 6. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které jej vyzval k zaplacení dlužných částek ze smlouvy [číslo]. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne [datum] 7. K informacím k zásilce [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že zásilka s předžalobní upomínkou byla převzata do přepravy Českou poštou dne [datum] a byla doručována dne [datum]. Zásilka s oznámením o postoupení pohledávky nebyla v databázi. 8. Ze zákaznické karty a tabulky umoření nečinil soud žádná skutková zjištění, neboť její obsah nebyl s ohledem na právní posouzení podstatný. 9. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaný dne [datum] podepsali smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 25 000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 21 542 Kč, a to v 60 týdenních splátkách. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že při uzavření smlouvy převzal v hotovosti poskytnutou částku. Pohledávka za žalované ze smlouvy [číslo] byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému odeslala oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předaným k poštovní přepravě dne [datum]. Před podáním žaloby byla žalovanému odeslána výzva k zaplacení dluhu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], předanou k poštovní přepravě dne [datum], která byla doručována dne [datum]. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo] musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 [příjmení] vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České