17 C 131/2021-31 — Okresní soud v Šumperku

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 16 996,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 996,68 Kč od 19. 10. 2017 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný a předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřeli smlouvu o úvěru dne [datum], na základě které žalovaný čerpal částku 11 000 Kč, kterou měl uhradit do 18. 10. 2017, což ale i přes výzvu neučinil. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Předchůdce žalobkyně ověřil úvěruschopnost žalovaného lustrací ve veřejných databázích [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Peníze byly žalovanému vyplaceny na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Ve smyslu ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně, jejího zástupce a žalovaného. 3. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli smlouvu, dle které se předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout peněžité prostředky ve výši 11 000 Kč, žalovaný měl poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit poplatek za zápůjčku ve výši 5 996,68 Kč a RPSN ve výši 1 406,68 Kč. Vyčerpané prostředky měl žalovaný uhradit celkem třemi splátkami s termínem splatností jednotlivých splátek na 18. 8. 2017, 18. 9. 2017 a poslední splátkou dne 18. 10. 2017. Čerpání úvěru mělo proběhnout tak, že právní předchůdce žalobkyně poskytne žalovanému sjednanou částku úvěru formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. 5. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že došlo k zaslání částky 11 000 Kč z účtu právního předchůdce žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum]. 6. Z podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému byla dne [datum] odeslána zásilka prostřednictvím společnosti [právnická osoba] 7. Ze zprávy od společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že číslo účtu [bankovní účet] je vedeno na jméno žalovaného. 8. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] zaslala na účet žalovaného dne [datum] částku 11 000 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a jejich příloh soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a že žalovaný byl vyzýván žalobkyní k úhradě dlužné částky ze smlouvy. 11. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud neučinil žádná skutková zjištění. 12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkové stavu: Žalovaný s předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru ve webovém prostředí předchůdkyně žalobkyně., na jejímž základě předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 11 000 Kč dne [datum]. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, a současně byl vyzván k jejímu uhrazení. Žalovaný nezaplatil ničeho. 13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], [anonymizováno] a [příjmení], [anonymizováno]: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. [nakladatelství], [rok], s. [číslo], [anonymizováno] [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy posky