18 C 245/2021-40 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 9.037 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9.037 Kč od 17. 6. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 17. 5. 2016 úvěr ve výši 7.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16. 6. 2016. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 7.00 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.037 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 17. 5. 2016. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol, byl mezi stranami zvolen jako rodné číslo žalované. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou uhrazen v celé výši. Žalovaná nevrátila úvěr v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovanou telefonicky, avšak bezúspěšně. Žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobkyně žádných dalších důkazů. Žalovaná neuhradila ničeho. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou ze dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněním v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne 17. 5. 2016 byla z účtu společnosti [právnická osoba] převedena na účet [bankovní účet], pod [variabilní symbol], částka 7.000 Kč. Účet č. [bankovní účet] je účtem žalované. Dne 1. 1. 2021 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalobkyní, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, mj. i pohledávky ve výši 9.073 Kč za žalovanou. 5. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 17. 5. 2016 tvrzenou smlouvu o úvěru, neboť byla předložena pouze listina označená jako Smlouva o zápůjčce, která však není podepsaná. Pokud žalobkyně tvrdila, že tato byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace, tak nebylo prokázáno, jak byla ověřena totožnost žalované při uzavření smlouvy a že text smlouvy předložený spolu se žalobou, je text, který žalovaná schválila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 17. 5. 2016 zaslala na účet žalované částku 7.000 Kč. Dále bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla dne 1. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 17. 5. 2016 poskytla částku 7.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 7.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná poprvé prokazatelné vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z. den následující po doručení žaloby, tj. den 28. 12. 2021 (žaloba doručena dne 27. 12. 2021), když doručení jiné výzvy nebylo prokázáno. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila dne 2. 2. 2021 oznámení o postoupení pohledávky a právní zástupce žalobkyně vyhotovil dne 2. 2. 2021 výzvu před podáním žaloby, jejich odeslání ani doručení nebylo v řízení prokázáno. Se žalobou byl předložen pouze podací lístek o tom, že žalované byla dne 2. 2. 2021 zasílána nějaká doporučená zásilka, avšak odesílatelem byla [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když v řízení nebyly tvrzeny ani shledány důvody pro povolení delší lhůtu či plnění ve splátkách. Ve zbylé části soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. 9. Pro úplnost soud uvádí, že i kdyby bylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, jak to ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ), když žalobkyně pouze obecně tvrdila, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází a že další důkazy nenavrhuje. Smlouva by byla proto dle ustanovení § 87 ZSÚ (a aktuální judikatury) považována za neplatnou a žalovaný nárok by byl rovněž posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu. Náhrada nákladů řízení by v poměrné části náležela žalobkyni, která měla v řízení částečný úspěch. V řízení však, jak uvedeno v bodu 8. odůvodnění tohoto rozsudku, nebylo prokázáno, že by žalobkyně žalované před podáním žaloby ve lhůtě nejméně 7 dnů zaslala výzvu k plnění na adresu pro doručování či na poslední známou adresu.