18 C 255/2021-40 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 10.405 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.405 Kč od 17. 11. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 7. 10. 2016 úvěr ve výši 8.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 6. 11. 2016. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 8.000 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.405 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 7. 10. 2016. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Právní předchůdce žalobkyně identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo], tj. rodným číslem žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným uhrazen v celé výši. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Žalovaný byl lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobkyně žádných dalších důkazů. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení výzvou ze dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněním v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání. 4. Ze smlouvy č. l. 23 soud zjistil, že není podepsána, předmětem je zapůjčení 8.000 Kč s poplatkem 2.405 Kč. 5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla před uzavřením smlouvy o úvěru žalovanému předsmluvní informace o daném spotřebitelském úvěru. 6. Ze všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce, že v těchto jsou upraveny práva a povinnosti pro právní vztahy ze smlouvy o zápůjčce mezi zapůjčitelem společností [právnická osoba] a jejími klienty. 7. Z výpisu z účtu, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 7. 10. 2016 zaslala na účet č. [bankovní účet], pod [variabilní symbol], částku 8.000 Kč 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, že pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky, že dne 2. 2. 2021 právní předchůdkyně vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky. 10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil dne 2. 2. 2021 výzvu k úhradě. 11. Z podacího lístku, že odesílatel [právnická osoba], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], předal dne 2. 2. 2021 k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému. 12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Dne 17. 5. 2016 byla z účtu společnosti [právnická osoba] převedena na účet [bankovní účet], pod [variabilní symbol], částka 8.000 Kč. Účet č. [bankovní účet] je účtem žalované. Dne 1. 1. 2021 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalobkyní, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, mj. i pohledávky ve výši 9.073 Kč za žalovanou. 13. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaný uzavřeli dne dohodu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 8.000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 2.405 Kč, dne 6. 11. 2016. Částka 8.000 Kč byla dne 7. 10. 2016 zaslána na účet žalovaného. Žalovaný ničeho neuhradil. 14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele v